Zelený léčitel pomáhá lidem ve městech

přidáno: 8. 7. 2011 8:44, autor: Redakce Budoucnost

Od přelomu tisíciletí žije poprvé v historii lidstva více lidí ve městech než na venkově. Ve městech bydlí přibližně 75 procent Evropanů, do roku 2020 jich bude osm z deseti.

Soustředění nejen obyvatel, ale i výroby včetně těžkého průmyslu a služeb do měst s sebou přináší hned celou řadu problémů, jako je znečištění ovzduší a vodních zdrojů cizorodými látkami, vytváření odpadu a přeměna kdysi přírodního a přírodě blízkého prostředí na betonovou džungli.

Kdybychom pečlivě otrhali listy vzrostlého stromu a srovnali je vedle sebe, zjistili bychom, že zaberou plochu 1600 metrů čtverečních. Přitom dokážou za hodinu vyprodukovat asi 1,7 kilogramu kyslíku.

Ve městě dopadá na lidskou pokožku až desetkrát více tepelné energie než ve volné krajině. Průměrná roční teplota bývá v lidských sídlech o půl, ale také až o tři stupně vyšší než v okolní krajině (tzv. tepelný ostrov). Stromy a keře patří mezi špatné vodiče tepla, a proto vyrovnávají tepelné výkyvy. Jediný vzrostlý strom má ve městě stejný účinek jako klimatizační zařízení pro deset velkých kanceláří.

Tato schopnost zeleně nabývá mimořádného významu všude tam, kde technické hmoty jako beton, asfalt, zdivo, krytiny nebo dlažba pohlcují mnoho tepelné energie, kterou zejména v noci vyzařují, a tím podstatně zhoršují tamější mikroklima. Zejména mohutné kulovité koruny, tvořené hustou listovou mozaikou, mají mnoho vzduchových meziprostor, kde se udržuje nepoměrně stálejší teplota vzduchu.

Největší schopností vyrovnávat teplotu prostředí se vyznačují stinné dřeviny, jako je jírovec maďal, běžně označovaný jako kaštan, buk, habr, javor mléč nebo lípa. Chladnější a čerstvý vzduch vyměňuje suchý a ohřátý vzduch nad zástavbou, takže zelené plochy můžeme přirovnat k účinnému ventilátoru.

Snad ještě větší význam (než ochlazování vzduchu) přičítáme schopnosti zeleně zvyšovat vlhkost místního podnebí výparem vody. Vlhkost vzduchu v pozdních večerních hodinách nad sálajícími ulicemi bez zeleně bývá až o pětinu nižší než v parku. Koruna středně velkého stromu v horkém letním dnu vypaří až 80 litrů vody. Nejvíce vodní páry uvolňují do prostředí topoly, břízy a osiky. Pro regulaci vlhkosti prostředí doporučují odborníci kombinovat trávníky se skupinami listnáčů.

Městská zeleň zlepšuje zdraví

Vzrostlá zeleň chrání lidský sluch před silným hlukem. Nejenže odráží vlnění různými směry, ale navíc je účinně pohlcuje. Protože výškově a tvarově rozrůzněné pásy trávníků, keřů a stromů mají větší účinek než jednotlivý stromový porost, mělo by zvukové bariéry – zejména podél silnic – tvořit spíše několik souběžných pruhů zeleně, sahající na straně k vozovce až k zemi.

Nadměrný hluk vyvolává u lidí rostoucí únavu, nespavost, změny krevního tlaku, vyplavování zátěžových hormonů do krve, poruchy zažívání či zvýšené svalové napětí.

Listy stromů pohlcují s překvapivou účinností i velké množství prachu a jiných pevných nečistot v ovzduší, na nichž mj. ulpívají mikroorganismy působící nejrůznější onemocnění. Některé druhy stromů a keřů navíc dokážou vylučovat látky označované jako fytoncidy, které se svými účinky podobají antibiotikům – brzdí množení bakterií nebo je přímo usmrcují. Dřeviny kromě toho vytvářejí přírodní voňavé látky – silice a pryskyřice.

Zelené plochy, zejména parky, představují vyhledávaná místa odpočinku nejen pro obyvatele žijící ve městech, ale i pro návštěvníky.

Jejich význam pro rekreaci, včetně aktivního sportování, vystihuje nejlépe označení zelená oáza. Sociologové v této souvislosti upozorňují, že parky poskytují v dnešním poněkud odcizeném světě lidem příležitost, kde bez spěchu trávit čas a současně komunikovat s ostatními lidmi.

Výzkum evropských a amerických badatelů opakovaně prokázal, že zelené plochy mohou u obyvatelů měst snižovat krevní tlak, zbavovat je stresu, zlepšovat smyslové vnímání a zvyšovat pocit pohody. Rozsáhlá studie britských lékařů potvrdila, že lidé žijící v blízkosti parků, říčních toků a hřišť trpí mnohem méně srdečními chorobami než obyvatelé zastavěných ploch s menší možností využívat vegetací porostlé prostory.

Rozsáhlé šetření v osmi evropských městech ukázalo, že lidé žijící v částech lidských sídel s větším počtem rozsáhlejších veřejnosti dostupných ploch se ve srovnání s obyvateli souvisle zastavěných ploch věnují třikrát více sportu a mají o 40 procent nižší pravděpodobnost, že budou mít nadváhu.

Pomůže nakonec územní plánování?

Podle nedávno uveřejněných výsledků výzkumu, uskutečněného Evropskou agenturou životního prostředí, vnímá většina Evropanů městskou zeleň jako část lidských sídel, zkvalitňujících jejich život.

Uvádí se, že pro městské parky a sady sloužící k odpočinku by měla platit zásada, že 70 procent plochy by měla zabírat zeleň v podobě stromů, keřů nebo květinové výsadby, 25 procent trávníky, 2–5 procent jejich rozlohy by mělo připadat na vodní nádrže a zbytek by mohly pokrývat stavby. Pro náměstí a jiná veřejná prostranství doporučují odborníci 20–40 procent plochy osázet stromy nebo keři, čtvrtinu vyčlenit na upravené trávníky a na 5–10 % udržovat květinovou výsadbu.

V SRN se při územním plánování měst stále častěji prosazuje tzv. přístup dvojitého rozvoje vnitřního města, snažící se udržet rozumný poměr mezi rozlohou zastavěných ploch a rozsahem městské zeleně. Kombinují při něm zahušťování již existující zástavby s ploškami sloužícími ochraně přírody, kam řadíme mj. stromy na ulicích, zelené střechy domů i další skladebné prvky zelené infrastruktury.

Co také umí zeleň

* Parková zeleň sníží teplotu ve srovnání se zastavěným okolím až o 9 °C.

* Protože vegetace většinu tepla odrazí a zbytek přijaté sluneční energie spotřebuje na výpar, dokáže hektar vzrostlého porostu odpařit za jediný den až 30 000 litrů vody, tedy bazén o rozměrech 6x5x1 metru.

* Obsah tuhých částic umožňují zelené plochy snížit v průměrně znečištěném prostředí až o 90 procent.

* Pás parkové zeleně o šířce 10– 20 m polapí téměř veškeré olovo, které se do prostředí dostává z výfuků automobilů.

Jan Plesník, 7.7.2011, Právo

Comments