Jméno autora většiny textu: Ing. Jiří Hána, Ph.D. Zdroj: www.sweb.cz/numismatic Zlatý rakouského číslaReformou r. 1857 na bázi celní libry o 500 g stříbra bylo raženo v nové soustavě 45 zlatých o 100 krejcarech ("zlaté rakouského čísla"), a to v dohodě s Německou celní unií. Pro domácí potřebu se razily 2, 1 a 1/2 zlatky (floriny), dále pak 20, 10, 5 krejcarů ze stříbra, z mědi pak 4, 1 a 1/2 krejcaru. Kromě nich obíhaly samozřejmě i papírové bankovky. V oběhu však nadále zůstávaly starší bankovky i mince a vznikaly náročné problémy s přepočty, protože hodnota konvenční měny byla zhruba o 5 % vyšší než u měny rakouského čísla. Např. 100 zlatých rak. čísla se rovnalo 95 zlatým konvenční měny. Kromě toho si veřejnost poprvé v historii musela zvykat na dekadickou soustavu (viz 1 zlatý rak. čísla = 100 krejcarů). Přitom velice rozšířený dvacetník konvenční měny se rovnal 0,34 zlatky rak. čísla, obíhaly i staré tolary, půltolary a čtvrttolary (1 tolar = 2,30 nové zlatky rakouského čísla). Celkově ve 2. pol. 19. stol. převažovalo v oběhu papírové oběživo, obíhal i papírový desetikrejcar. Císařským patentem z 19.9. 1857 byly zavedeny mince s následujícími parametry (váha v gramech, obsah stříbra v gramech, ryzost):
Tříkrejcar z obecného kovu vážil 10 g, dále pak krejcar a půlkrejcar. Rakouská a spolková měna, 1857 - 1892 — 2 zlatník 1867 Rakouská a spolková měna, 1857 - 1892 — 2 zlatník 1873, cena slavnostních střeleckých závodů ve Vídni Rakouská a spolková měna, 1857 - 1892 — zlatník 1866 |