1. Německý Brod - vznik osady a města

přidáno: 29. 5. 2011 4:45, autor: Jan Štrobl   [ aktualizováno 3. 6. 2011 9:34 ]

Vznik Německého Brodu.

Čechy raného středověku byly zemí hlubokých lesů, řek a močálů, zvěře a ptactva. Panovala tu příroda a člověk se o svá práva hlásil jen těžce, byt úporně. Mluvíme-li o české zemi, jde povětšině jen o planiny v hustém lese, na nichž roztroušeně žijí skupiny lidí v sídlech, které mají daleko i k vesnicím minulého století. Mluvíme-li o Češích a českém národě, jde o sotva více než půl milionu lidí v roce 1000, což odpovídá obyvatelstvu dnešních čtyř okresů. Jihovýchodní oblast východních Čech, hraničící s Moravou, byla naprosto pustá, porostlá hustým hraničním hvozdem. Jedině lokalita Německého Brodu je považována /např. D. Třeštíkem za převážně bezlesé území, osídlené před rokem 1050. Hranici mezi Čechy a Moravou v moderním slova smyslu — jako přesně vymezenou část terénu — v tomto období přirozeně předpokládat nemůžeme. Prostě před hvozdem byly Čechy a za hvozdem Morava.

Tuto oblast protínala málo významná kupecká, tzv. Haberská stezka, která se začala užívat asi v letech po rozpadu Velkomoravské říše, tedy na začátku 10. století, kdy počalo nabývat na významu nové velké obchodní středisko ve střední Evropě — přemyslovská Praha. Stezku v té době zřejmě používali jen obchodníci, přicházející z přístavů na březích Jaderského moře (Zadaru, Splitu a Dubrovníku) přes Východní Marku (později Rakousy) a Znojmo do Prahy a snad i dále na sever. Stezka snad byla využívána i Přemyslovci v době jejich sporů se Slavníkovci, až do jejich vyvrazdění roku 995, protože obcházela charvátské knížectví. Charvátské knížectví totiž zaujímalo kolem poloviny 10. století celé severovýchodní Čechy, přibližně od ústí Jizery do Labe až k předhůří 0rlických hor. Svými jižními hranicemi dosahovalo k Labi, případně Labe v řadě míst překračovalo. Vedla jím tehdy hlavní obchodní tepna na Moravu, chráněná při hranici hradem v Litomyšli. Malý význam Haberské stezky dokumentuje i neexistence takového obranného hradiště při vstupu do Čech. Až k roku 1101 se o ní zmiňuje Kosmas v souvislosti se sporem Oldřicha a Bořivoje o české knížectví: „...Chtěli se vrátiti, ale nemohli, protože touž cestou táhl za nimi Svatopluk s bratrem Otou, veda s sebou dva zástupy knížeti Bořivojovi na pomoc. Co měli činiti? Odevšad tísněni a v úzkých jsouce, úzkou cestou a velmi těsnou stezkou, kudy se chodí přes hvozd k Habrům, pustili se v noci na hanebný útěk. Tam ztratil biskup frisinský kapli (bohoslužebné náčiní), tam pro neschůdnost cesty odhodilo vojsko všechen náklad s potřebami. Ráno pak přišli Čechové a rozebrali si kořist od nepřítele opuštěnou.“ Stezka opouštěla hraniční hvozd u Habrů, kde je již roku 1144 doložena celnice. Až roku 1178 se připomíná stezka příčná a roku 1233 cesta želivská čili humpolecká, která jde na Moravu od želivského kláštera přes Rozsochatec.

Na Haberské stezce při brodu přes řeku Sázavu vznikla tržní osada Německy Brod. Zárodek osady vzniká zřejmě již v počátcích vzniku samotné stezky, protože přebrodění řeky kupeckou karavanou bylo tehdy dosti složitou operací. V některých obdobích se muselo čekat i několik týdnů na snížení stavu vody. Proto při brodech řek záhy vznikaly kupecké a řemeslnické osady, kde kupci zásobovali projíždějící obchodníky různým zbožím a potravinami a řemeslníci se starali o opravy jejich výzbroje a výstroje. Vývoj osady a její formování byla dlouhodobá záležitost, protože malé frekvence na stezce jí neumožňovala prudší rozvoj.

O vzniku Německého Brodu se dozvídáme z kroniky Václava Hájka z Libočan:


„Leta Sedmisteho Dewadesátého Trzetiho. Morawané wzawše nenáwist k Cžechum bezewší příčiny, sešli se u Kyjowa a odtud do Cžech mocně se obrátili, a okolo Nebevid a Kbelu velikú činili škodu, hrad řečeny Hrádek zbořili, Chotieborsku horu osadili, a tu se dříwím obraubili, Cžasto odtud scházejíce mnohé zájmy (zajetí, kořist) dielali: Uslyšawše otom niekteří Niemcy táhli Morawanuóm na pomocz, a snimi se spolčiwše, takowuož yako Morawané Cžechuom činili škodu: Jednoho času Niemcy na gednom příwrší nad Rzekau postawili Baštu, a to proto, gestli žeby Cžechové ge honili, aby odtud wyskočíce Cžechy mordowali: Tomu místu potom Cžechowé Niemecký Brod Jmeno dali. Kníže Kauřimské ač byl častokrát, aby se proti nim postawil napomínán nechtiel, a neb nesmiel toho učiniti.“

Zajímavá je datace tohoto záznamu — rok 793. V letech 791 — 796 bylo uskutečněno několik franských vojenských tažení do rakouského a maďarského Podunají proti Avarům. Vedle Franků se jich účastnili i Bavoři, Sasové, Durynkové, Slované aj. Část jedné výpravy se na zpáteční cestě probíjela přes české území, což podporuje pravdivost Hájkovy zprávy. Vzhledem k tomu, že by bylo nesmyslné, aby se Sasové na své cestě domů probíjeli přes dobře opevněnou zemskou bránu v Litomyšli, nabízí se již jen jediné schůdné řešení a to cesta po Haberské stezce, kudy se dalo v té době projít téměř bez odporu až k Čáslavi. Tuto teorii podporují i zmíněné názvy Nebovidy, Kbel a Hrádek (patrně Červený Hrádek), což jsou všechno místa jižně a jihozápadně od Kolína.

Brodský měšťan Josef Vyčichlo si v sedmdesátých letech 18. století ve své kronice k výše uvedenému textu poněkud přibásnil:

„Léta Páně 793 Moravané a Němci vzavše nenávist k Čechům bez vší příčiny u Kyjova v Moravě se sešli a odtud do Čech mocně se vtlačili, velkou škodu činili, hrad řečeny Hrádek, Chotěbořskou horu osadili, dřívím se obroubili a často odtud vypadajíce mnohé zájmy činili. O tom uslyšavše někteří Němci a Moravané na pomoc jim táhli, s nimi se spojili a Čechům velké škody činili. I postavili si Němci času jednoho vysokou věž neb baštu na jednom přívrší nad řekou Sázavou proto, kdyby je Čechové honili, aby oni Němci na ně z té bašty vyskočili a je mordovali. Kterémuž místu, kde ta bašta blíž řeky stála, Čechové Německý Brod jméno dali proto, že přes tu řeku Němci často se broditi museli. Když pak Čechové Moravany a Němce z své země zase vyhnali a to místo k bránění býti příhodné uznali, začali domy tak pilně stavěti, že v krátkém čase město na tom místě založili, i také jej ohradili zanechajíce mu jméno předešlé, totiž Německý Brod. Ta bašta aneb počátek města jest tu od brány k mostu do okrouhlosti, jak k mostu až dosaváde na tom čase zdi k spatření se nachází.“

Nedochované písemné zprávy a především dochované zbytky kdysi mohutného městského opevnění s Dolní městskou branou, chráněnou barbakánem, inspirovaly uvedeného kronikáře k umístění onoho opevnění na pravý břeh Sázavy. To je však zjevný omyl, protože na rovném břehu řeky, bažinatém a zaplavovaném jarními přívaly, nebylo vhodné místo pro jakékoliv izolované opevnění, nehledě na to, že by jeho obránci čekající útok z české strany měli za zády řeku. Je nutné si také uvědomit, že brodské opevnění vzniklo o více než 500 let později. Mnohem vhodnější místo se nalézá na levém břehu řeky tam, kde se dodnes říká na Bělohradě. Je to skála příkře spadající na severní straně k řece, na východní a západní straně se prudce svažující do krajiny (dnes, po terénních úpravách, již nejsou výškové rozdíly tak patrné) a jen na jižní straně se rovinou otvírající do krajiny. Je to tedy místo neobyčejně vhodné pro opevnění a jestliže skutečně tehdy v lokalitě Německého Brodu německé opevnění bylo, mohlo být jedině zde, na skále ovládající brod přes řeku. Zdejší podzemní chodby, částečně průchozí ještě v padesátých letech minulého století, toto tvrzení jistě podporují. V západním podhradí, tedy v oblasti kostela sv. Kateřiny a začátku Nádražní ulice, se údajně usadila sekta Ariánů. Byla to křesťanská sekta, vzniklá ve 4. století z učení Ariova, které popíralo božství Kristovo. Není jistě bez zajímavosti, že ariánství se u germánských kmenů udrželo až do roku 700. Jejich jméno se dnes již zachovalo jen ve jménu restaurace V ariánech, po níž se pojmenoval i známý brodský spolek, působící zde na počátku minulého století.

Naproti tomu za naprosto nepravdivou však můžeme brát pověst zaznamenanou brodským rodákem Janem Beckovským na počátku 18. století:

„Okolo Německého Brodu léta 950 veliká hojnost stříbra se dobývala, jakž toho dosavád šachty zvláště při vesnici Svatý Kříž patrné znamení ukazují, též také starodávné knihy stříbrných hor to zaznamenáno měly, že každého dne sobotního do téhož města k zaplacení své mzdy do dvaceti tisíc havířů a horních dělníků docházelo.“

Z uvedené doby se nám totiž nedochovaly žádné písemné zprávy o těžbě stříbra na Českomoravské vrchovině. Systematickou prospektorskou aktivitu a pokusy o těžbu můžeme v pramenech sledovat až od konce 12. století. V 10. století rovněž nebylo zemědělství na takové úrovni, aby mohlo uživit byť jen zlomek uvedeného počtu havířů v této oblasti.
Rovněž domněnky, že prvním jménem této osady byl Brod jsou nepochybně mylné, protože na Haberské stezce bylo brodů několik a každý měl od počátku své přízvisko. Pouze Brodem se tehdejší naše osada uvádí jen v některých listinách, kde je však její totožnost jinak vymezena, např. v souvislostí s Bělou, Šlapánovem či Přibyslaví. Také pro pojmenování Smilův Brod se dodnes nezachoval jediný doklad. Zde se jedná o neustále opakovaný omyl učitele Ambrože, autora brodského adresáře z roku 1892. Patrně byl způsoben špatným překladem latinské listiny.

Osada Německý Brod pomalu rostla po obou stranách Haberské stezky směrem do severního kopce tak, jak v ní přibývalo obyvatel. Haberská stezka vstupovala do osady nynější ulicí Dobrovského, procházela kolem bývalého kina Oko na Smetanovo náměstí — zde osada končila asi v úrovni Svatovojtěšské ulice, u konce osady se stáčela poněkud vlevo, přecházela bažinaté místo vyložené kládami jako v močálech, kterému se dodnes říká Na louži a přecházela řeku v jejím nejširším místě, kde byla také nejmenší hloubka, tj. asi v úrovni nynějšího hotelu Slunce. Dále pokračovala po trase nynější silniční přeložky na Jihlavu. Před výstavbou této silnice zde byl znát za tratí ještě hluboký úvoz, kudy cesta procházela.

V listině z roku 1234, Přemysl, moravský markrabě, postupuje část stříbrných dolů u Německého Brodu Ratiborovi z Deblína, a jmenuje pro Německý Brod královského urburéře, který měl právo zasedat na horním soudě v Jihlavě. Zajímavé na tom je, že tu moravský markrabě postupuje stříbrné doly v Čechách moravskému pánu. Nevíme sice zda právem či neprávem, ale jedno vodítko zde je. Přemysl, moravský markrabě, byl nezdárným bratrem českého krále Václava I., který proti němu musel několikrát vojensky zakročit. Roku 1233 vytáhl Václav I. proti svému bratru na Moravu, dobyl Brno a „poplenil velikou částku země“. Brněnským kastelánem byl tehdy Ratibor z Deblína, který měl své statky i v okolí Brna. Uvedené stříbrné doly mu asi byly postoupeny jako náhrada za škody na popleněných statcích s tichým souhlasem Václava I., protože již roku 1234 byly neshody mezi oběma bratry načas zažehnány a oba se svorně zúčastnili svatby ve Staatz v Rakousích.

Stříbrné doly u Německého Brodu se dostaly do rukou Ronovců asi po roce 1237, kdy se vztahy mezi oběma bratry opět zhoršily a Václav I. omezil Přemyslovu moc jen na Olomoucko a Opavsko. Ovšem není známo jak a na jakém základě.
V této době proudí na německobrodské území pestré národnostní směsice kolonistů, především kovkopů a důlních podnikatelů (kverků). Byli to jednak okolní obyvatelé, zvláště z Jihlavy, jednak cizinci, hlavně horníci ze saského Freibergu, hanoverského Goslaru a z Míšně, kdežto obchodníci a řemeslníci byli většinou z nizozemského Flanderska. Německý Brod se stává střediskem hornického distriktu. Vznikají zde nové hornické osady - Šlapanov, Bělá a Přibyslav. Tehdy je asi Německý Brod nadán některými právy o jejichž rozsahu však nemáme žádných zpráv, kromě zmínky v brodském privilegiu z roku 1278. Roku 1249 je vydáno jihlavské privilegium, které obsahuje i články o horním právu, jimiž se řídí i hory kolem Německého Brodu.

Město Německý Brod bylo založeno Smilem z Lichtenburka patrně krátce po jeho příchodu na Českomoravskou vysočinu, tedy po roce 1251 a nadáno městskými právy. Zakládací listina města se bohužel nedochovala, ale o brzké nadaci města městskými právy máme několik nepřímých důkazů. Z roku 1269 se dochoval otisk nejstarší brodské městské pečeti, která obsahuje nejstarší české vyobrazení havířských kladívek. Po stranách zkřížených ostrví je vpravo vyobrazen mlátek a vlevo želízko, jež byly hlavními hornickými nástroji. Nahoře nad ostrvemi je v pečetním obrazu trojúhelníkovitá motyka, dole uprostřed
klín. Samotná pečeť dokládá existenci městského práva již v té době. V brodském privilegiu z roku 1278 se pak uvádí: „…že my milých měšťan našich Brodu Německého k prosbám žádostivým patříce a stálým, svobody a práva podepsaná, kteráž od starodávna /sic/ puojčena sú od milého pana otce našeho Smila, dobré paměti a jiných našich předkuov/sic/ vuolí radovali jsú sě…“ To jsou jasné doklady existence městských práv Německého Brodu před rokem 1278.

Město bylo vyměřeno východně od původní osady a spolu s ní zaujímalo obdélník o rozměrech 434 x 301 m. Střed města tvoří lichoběžníkové náměstí, které má plochu 1 ha a ulice v nárožích. Náměstí je lichoběžníkové, protože ze západní strany bylo město tísněno domy původní osady a z východní patrně bažinou v údolí Cihlářského potoka, na kterém byla později vybudována kaskáda rybníků. Proto také asi Němečtí rytíři stavěli s takovou nechutí svůj díl hradeb. V jejich dílu bylo totiž nutno provést zpevnění podloží, což si jistě vyžádalo větší náklady. Stavební parcely mají protáhlou středověkou dispozici a domy několikapatrové sklepy, které zasahují hluboko do náměstí a ulic. Tyto sklepy byly původně propojeny a při přepadení města tvořily únikovou cestu. Úhlopříčně prochází přes náměstí komunikace z Prahy na Jihlavu. Po vyměření města byla vyměřena pole, která měla být dána do užívání měšťanům jež zde usadili na základě emfyteutického práva. Shromážděním kolonistů byl pověřen lokátor Wernher, zvaný Rybář, který obdržel do dědického vlastnictví městskou rychtu. Výstavba města probíhala asi rychle, protože zde byl dostatek kolonistů sbíhajících se do bohatého kraje. Město bylo provizorně ohrazeno dřevěnou hradbou.
Roku 1265 dostal Wernher od Smila z Lichtenburka do dědičné držby ves Macourov s tím, že se zavázal vypravovat v době války z této vsi jednoho ozbrojeného muže. Wernher se tak stal panským lenníkem. Z této povinnosti se vykoupil až roku 1289. V okolí města vlastnil ještě roku 1278 dvůr zvaný Wernherův a dvůr ve Veselici. Po jeho smrti koncem 13. století připadl majetek jeho druhé manželce Alžbětě. Roku 1303 již náležela ves Macourov pohledskému klášteru. Rychtář Wernher měl širokou soudní pravomoc nad brodským obyvatelstvem i nad horami okolo Německého Brodu. Potvrzují to listiny, které vydal. Všechny se týkají dolování v okolí města. Na listině jím vydané roku 1281 je poprvé doložena jeho rychtářská pečeť jež je prvním dokladem rychtářovy pečeti v českých zemích.

5. listopadu 1257 rozdělil Smil z Lichtenburka desátky ze stříbrných dolů v Brodě, Bělé, Šlapanově a Přibyslavi klášterům sedlickému, hradišťskému a ždárskému. Někteří autoři, např. Čelakovský, se domnívali, že tato donace byla zásahem do královských práv, což nepovažujeme dnes již za správné. Každá hora byla tehdy rozdělena na deset dílů (lánů). Sedm lánů patřilo majiteli, 1 lán králi, 1 lán Smilovi a 1 lán městu. Z listiny vydané Smilem toho roku víme, že:
„Zmilo de Luchtenburch possidet argentifodinas in Brode, Biela, Slapaniz et Primizlaviz...“, tedy Smil z Lichtenburka, vlastník stříbrných dolů v Brodě, Bělé, Šlapanově a Přibyslavi. Z toho můžeme předpokládat, že Smil byl vlastníkem většiny, ne-li všech dolů u uvedených míst. V případě, že nebyl vlastníkem dolu, patřila mu desetina výtěžku když byl jeho vlastníkem, pak 8 desetin, které byly jeho právoplatným majetkem. Mohl tedy ze svého udělit desátky zmíněným klášterům bez jakéhokoliv porušení královských práv.

Roku 1258 sídlil v Německém Brodě královský úředník, který pro půjčoval jednotlivé štoly a měl „plenariam facultatem super argentifodinas in Brode“ čili plné moci nad stříbrnými doly v Brodě, což není v rozporu s výše uvedeným, neboť tento úředník byl odvolací instancí (pokud se jedné o hory) proti rozsudkům rychtáře Wernhera, který byl Smilovým úředníkem, a dohlížel na uplatňování královského regálu.

V šedesátých letech 13. století měl Německý Brod důležitý monopol cizozemského zboží pro oblast Českomoravské vysočiny, jelikož zde byl umístěn povinný sklad suken, olova, slanečků a jiného kupeckého zboží. V Brodě byla rovněž mincovna a působil zde mincmistr, mistr hor i urburéři, kteří vlastnili v okolí města pozemky. V této době přísluší Brod politickou správou k čáslavskému krajskému úřadu, církevně k arciděkanátu kouřimskému. Ale již nedaleko na východ, po čáře Železných hor, tvořících rozvodí Chrudimky a Doubravy, běžela hranice Chrudimska a zároveň biskupství litomyšlského. Brodský děkanát končil na západ u Sázavy pod Světlou, odtud šla hranice k jihu po návrší mezi Úsobským potokem a Žabincem až k jejich pramenům a dál po potoku Smrčné k Moravě.

Comments