Aktuálně - příspěvky

VEŘEJNÁ ROZPRAVA O ZELENI NA NÁMĚSTÍ

přidáno: 20. 10. 2013 2:40, autor: Jan Štrobl

Desátého  října tohoto roku uspořádal Okrašlovací spolek Budoucnost veřejnou rozpravu, jak se stalo podzimním  dobrým zvykem.  V roce  2011  bylo  tématem  Smetanovo  náměstí,  v roce  2012  Park Budoucnost. Letos se pozornost obrátila na Havlíčkovo náměstí. 

V pozadí volby tohoto tématu je spor zastánců kamenných náměstí a příznivců zeleně na náměstích. Přímým impulsem k této rozpravě byla iniciativa člena spolku Milana Kašpara, který přišel s nápadem umístit na kamennou plochu Havlíčkova náměstí segmenty užitkového trávníku. Konkrétní návrh pak vypracoval akademický architekt Jiří Kutlvašr ve čtyřech variantách. 

Záměrem  veřejné  rozpravy  tedy  bylo  představit  myšlenku  na  opětné  uvedení  zeleně na  Havlíčkovo náměstí, odůvodněnou architektonicky a podpořenou konkrétním technologickým řešením. 

V rámci  sporu  o  zelené  či  kamenné  náměstí  lze  zaznamenat  několik  problematických  oblastí. Například  příznivci „kamenné  estetiky“  argumentují  tím,  že  rekonstruované  náměstí  má  jakousi „historickou“  podobu.  Preferují  přitom  jen  jednu  z historických  podob  náměstí,  zatímco  ty  ostatní přehlížejí.  Nadto  se  svou  snahou  ocitají  v naprosto  unikátní  a  těžko  odůvodnitelné  pozici,  protože preferují  podobu  náměstí,  která  vyhovovala  generacím minulým.  Ty  však  náměstí  přizpůsobily potřebám svým současným. Dnešní jejich následovníci se jim proto podobají pouze formou, nikoliv však obsahem, protože ony generace by asi ani nenapadlo přizpůsobovat podobu náměstí generacím minulým. 

Související  tendencí  je  snaha  obyvatel  vnést  či  vrátit  zeleň na  náměstí.  Od  anekdotického  případu v Banské Bystrici, kde zeleným nátěrem asfaltu byla na náměstí vrácena alespoň barva, přes instalaci („Pojď si hrát“) v Banské Štiavnici, či podobné dočasné položení trávníku v Českých Budějovicích, až po happeningovou „tryznu za trávník“ v Hronově. V Bystřici nad Pernštejnem nahradila trávník vodní plocha,  a  ve  Vsetíně se  občanům  dokonce  podařilo dosáhnout  zásadní  změny  podoby  náměstí  ve prospěch zeleně. 


Banská Bystrica

Banská Štiavnica

České Budějovice

Hronov
Bystřice nad Pernštejnem

Co  se  Prahy  týče,  mohutná  zeleň nechybí  ani  na  jinak  kamenném  Staroměstském  náměstí,  byť je trochu  skryta v prostoru  po  vybombardované  radnici. A  náměstí  Vítězné  (dejvický  „kulaťák“), Karlovo, Václavské či bratří Synků (v Nuslích – velmi podobné náměstí Havlíčkovu v HB) mají zeleň zcela nepřehlédnutelnou. 


Staroměstské

Karlovo

Vítězné
Václavské 

 Bratří Synků

Přesto se ozývají hlasy, že náměstí „má být“ bez zeleně, rovné, přehledné, nečlenité a podobně. Není jasné,  od  čeho je  tento  koncept  odvozen,  když  je  ke  všemu  ještě odůvodňován  potřebou  celého prostoru náměstí pro účely shromažďování občanů. Havlíčkobrodské náměstí v původní podobě však zcela dostačovalo manifestantům, shromážděným v listopadu 1989 na jeho „nezelené“ polovině. Nebo snad současná radnice – snad sebekriticky, vzhledem k politice své, snad kriticky, vzhledem k politice vládní  –  předjímá,  že  až  se  příště vydají  lidé  na  náměstí,  bude jich několikanásobně více,  než v listopadu 1989? 

Jádrem večera bylo expozé akademického architekta Jiřího Kutlvašra, který přednesl – pro mnohé zajisté překvapivě– 
svou  chválu  na  současnou  podobu  náměstí.  Nicméně se domnívá,  že  by  přítomností  užitkové  zeleně ještě získala. 
Šlo  by  o  trávník  zapuštěný,  který  by  netvořil  překážku, a bylo by po něm možno i chodit. Autor svůj návrh odůvodnil a  osvětlil  i  tvar  a  rozmístění  abstraktních  fragmentů po ploše  náměstí,  které  respektuje  přirozené trasy pohybu pěších. 

Co se vlastního průběhu veřejné rozpravy týče, lze shrnout, že spíše než o kultivaci veřejného prostoru, který oponenti 
nazývají  snahou  o  jeho  zničení,  šlo  o  problém  kultivace samotné  rozpravy. Někteří  účastníci  se  neskrývali svým 
apriorně neústupným postojem a snahou prosadit své vidění světa. Jest velmi dětinské, domnívat se, že takto se buduje 
demokratická společnost, „válcovat“ menšinový názor většinovým (a paradoxně si nevidět na vlastní nos a o chvíli později argumentovat, že názor většiny nemusí být pravdivý). Někteří se dokonce přišli pohádat,  ale  odcházeli zklamáni.  Temperaturu  debaty se  podařilo  udržet  na  společenské  úrovni. Některé názory oponentů okrašlovacího spolku byly dokonce přivítány, například náměty,  čím by se spolek mohl ještě zabývat. Ovšem názor, naštěstí skutečně ojedinělý, že by se spolek „neměl zabývat“ havlíčkobrodským náměstím, bylo nutno zásadně a razantně odmítnout. Okrašlovací spolek sdružuje velmi svobodomyslné občany, a poslední, co jsou ochotni poslouchat, jsou  řeči o tom, co by neměli dělat. To byl sice studený, naštěstí jen epizodní závan dob hodně minulých, který veřejnou rozpravu nijak dále neovlivnil. 

Z argumentů proti zeleni na náměstí se nakonec vyklubaly argumenty, poukazující na  nízkou kulturu obyvatel,  kteří  budou  trávník  všemožně ničit.  Dále  na  skutečnost,  že  by  trávník  vyžadoval  denní údržbu,  což  by  stálo  peníze. Vznesena  byla  uměnovědná  otázka,  zda  patří  na  „historické“  náměstí abstraktní tvary. 

Nezodpovězeny  zůstaly  argumenty  zastánců zeleně,  která  zpříjemňuje  prostředí  na  náměstí  (snížení teploty, prašnosti a hlučnosti, zvýšení vlhkosti) a zlepšuje i jeho estetické vyznění (přiměřené zvýšení barevnosti prokazatelně pozitivně stimuluje lidskou psychiku, čehož je v dnešní době obzvláště třeba). 

Na  rozdíl  od  přednášejícího  bylo  členy  spolku  vzneseno  několik  kritických připomínek  k současné  podobě náměstí. Realizovaný  návrh  architekta  Aleše Buriana  získal  prý  uznání  jiných  architektů.  Z praktického  hlediska  je  ale 
kompromitován  několika  závažnými  nedostatky.  Proslulé  parkovací  „kameny úrazu“ musely být na nátlak veřejnosti zbroušeny, podobně nebezpečné „rantly“ jsou  však  kolem  tzv.  „pítek“  (hrozné  slovo!).  Takové  manýristické výstupky  na podlaze  by  neprošly  inspekcí  bezpečnosti  práce  v žádném  provozu!  Podobně se s negativní  reakcí setkal  letní  kiosek,  umístěný  na  náměstí,  které  však  mělo  mít jakýsi  historicky  kamenný  charakter.  Tento nonsens  dostal  několik  přízvisek,  až nakonec byl umístěn k řece, kde vypadá, že je na svém místě. 


Podivný architektonický  efekt  mělo  odstranění  zeleně za  morovým  sloupem.  Ten totiž  –  nota  bene  při  pohledu od radnice!  –  tvarem  i  barvou  zcela  splynul  s věží kostela. Záměrem snad bylo morový sloup zvýraznit, zde však došlo k efektu zcela opačnému. I to svědčí o nikoliv zcela domyšlené architektonické koncepci přestavby náměstí. 

Samostatnou kapitolou jsou rezaté stély, které mají upomínat na Karla Havlíčka Borovského. Jejich výtvarnou pointou mělo být postupné zrezivění povrchu, na němž by čitelně vystoupily Havlíčkovy texty. První výtka se týká výběru textů. 
Který jiný český spisovatel po sobě zanechal něco tak kromobyčejně vhodného, jako  jsou  Havlíčkovy  proslulé epigramy?  Proč jsou  na  stélách  takové  masy nečitelných textů, když by stačilo velkými písmeny a velmi čitelně napsat třeba: „Hlavní pravidla proti kněžím jsou dvě: 1/ Nic jim nedávat. 2/ Nic jim nevěřit. Pak je s nimi lehko.“ 

Aha, no jasně. Takže Havlíčka je potřeba vzpomenout a oslavit, ale nic z něj necitovat, natož se z něj poučit. Architektonické řešení se tedy drží tohoto staronového konceptu. Radní Libor Honzárek, jehož přítomnost  byla  jinak vítaným  přínosem,  dokonce  ve  svém  diskusním  příspěvku  tvrdil,  že  zpola čitelný  text  byl  už  vlastním  záměrem architektovým.  Nedokázal  však  být  ve  svých  tvrzeních konzistentní,  když  předtím  zase  tvrdil,  že  texty  na stélách jsou  bez  problémů  čitelné,  protože je  on osobně přečetl, a to má dvě dioptrie. 

Bude  dobře  se  ještě vypořádat  s jednou  námitkou,  která  bývá  používána  proti  kritikům  současné kamenné podoby náměstí. Občané, čekající na městskou dopravu, citelně postrádají stín. Jsou to lidé většinou vyššího věku. Dostává se jim však rady, že zachce-li se jim stínu, mohou jít do parku. Kolik měst má takovou výhodu, že park začíná sto metrů od náměstí? ptají se zastánci kamenného náměstí. Sociální inteligenci je těžko učit, leč za pokus to stojí. Taková argumentace, že si staří lidé mohou odskočit do stínu do blízkého parku, tam sledovat hodinky a pak si zasprintovat na náměstí, je totiž arogantní  a  nepřijatelná.  Je možné  to  pochopit,  že  i  ti  mladí  budou jednou  staří?  A  že  se skutečná kultura jakékoliv civilizace vždy pozná na tom, jak je zacházeno se starými? 

Snad  i  proto  měla  ona  veřejná rozprava  smysl. Teoretický  nápad,  jak  zelení zlepšit  prostředí  na náměstí, byl tvrdě konfrontován s realitou, že v případě nekulturního obyvatelstva je snáze udržitelné kamenné  náměstí. Organizovaní  obyvatelé  z náměstí  zase  byli konfrontováni  s tím,  že  ačkoliv  tam jako  jednotlivci  opravdu pobývají déle,  nemá  jejich hlas  ohledně podoby  náměstí  coby  veřejného prostoru větší váhu, protože suma času, kterou na onom veřejném (nikoliv soukromém) prostoru stráví po krátkých chvilkách ony stovky a tisíce obyvatel,je mnohonásobně větší. 

Důležité bylo, že to sice chvílemi jiskřilo, ale nakonec se diskutovalo. A ke všemu se ještě zdá, že mezi názorovými odpůrci se začíná docela nečekaně rýsovat shoda na jedné pěkné společné aktivitě. A to je při současné krizi demokracie dost důležitá hodnota! 

Díky všem, kteří přišli, a kteří pochopili, o co jde. Názorové jednoty i nesmiřitelných hádek jsme si užili již dost. Co takhle zachovat názorovou pluralitu, protože to je hodnota zásadní, a kultivovat styl, jak o těch názorech diskutovat, protože to se zdá být neméně důležité? 

Jak? Co třeba oprášit starobylé pravidlo „nedělej druhým, co nechceš, aby dělali oni tobě“? 

Jan Schneider
předseda Okrašlovacího spolku Budoucnost

ZELEŇ A NÁMĚSTÍ

přidáno: 22. 9. 2013 1:41, autor: Jan Štrobl


Okrašlovací spolek „Budoucnost“ pořádá veřejnou rozpravu na téma „ZELEŇ A NÁMĚSTÍ“. Bude se týkat Havlíčkova náměstí, které je po přestavbě sice teoretiky oceňováno jako krásné, ale z praktického hlediska má mnoho nevýhod, které s sebou nese absence zeleně, zejména větších travnatých ploch. Taková kamenná náměstí jsou oproti těm prozeleněným prašnější, sušší, hlučnější a v neposlední řadě v létě mnohem více rozpálená. O tom se mohli havlíčkobrodští občané již poněkolikáté dostatečně přesvědčit. Podobnou zkušenost učinili i občané jiných měst (Hronov, České Budějovice) a reagovali na to způsobem, o němž bude na naší veřejné rozpravě také řeč.
Hlavním bodem našeho programu však bude idea, jak vrátit na stávající Havlíčkovo náměstí trávník, při maximálním respektování jeho současné podoby, s ohledem na autorská práva a další podmínky. Milan Kašpar, člen Okrašlovacího spolku Budoucnost, je autorem zajímavého nápadu, jehož podstatou je do úrovně dláždění zapuštěný „zátěžový“ trávník, vhodný k chůzi i k sezení. Konkrétní návrh pak vypracoval náš hlavní host, akademický architekt Jiří Kutlvašr, který představí a zdůvodní různé jeho varianty a zodpoví související dotazy.

Ctěnou veřejnost tedy srdečně zveme na tuto veřejnou rozpravu, která se bude konat ve čtvrtek 10. října 2013 v 17 hod. v malém divadelním sále AZ Centra (budova bývalé ZŠ Rubešovo náměstí).
Jan Schneider, předseda Okrašlovacího spolku "Budoucnost"

Výzkum agroekosystémů 2013-2014

přidáno: 30. 4. 2013 1:03, autor: Jan Štrobl

Více informací naleznete na informačním portálu Koroptvicky.cz.

4.11.2012 - ABY NA HAVLÍČKA BYLO KRÁSNĚ VIDĚT

přidáno: 31. 10. 2012 6:15, autor: Jiří Vízek   [ aktualizováno 22. 11. 2012 12:43 ]

Okrašlovací spolek Budoucnost v rámci svého navazování na činnost původního Okrašlovacího spolku (1886-1919) uspořádal 3. listopadu 2012 veřejnou rozpravu o budoucnosti parku Budoucnost.

V jejím úvodu nejprve vyhlásil výsledky soutěže o Cenu Františka Drašnera, do níž bylo přihlášeno pět prací z oboru regionální historie. Letos cenu získal Petr Tvrdý ml. za studii „Počátky československé normalizace na příkladu redaktorů Cesty Vysočiny Miroslava Menšíka a Slavomíra Bárty“ (bude zveřejněna ve sborníku Havlíčkobrodsko). Čestným uznáním pak byly oceněny ostatní práce (ty budou dostupné na webové stránce http://www.budoucnost-hb.cz/).

Čestné uznání bylo mimo soutěž uděleno též Michalu Kampovi, historikovi Okresního muzea, za jeho historický posudek „Původní záměry autorů sochy Karla Havlíčka v Havlíčkově Brodě a jejich porovnání se současným stavem“. Tato práce (viz http://www.budoucnost-hb.cz/) totiž významně předznamenala charakter následné veřejné rozpravy o parku.

Starost o zeleň nespočívá pouze ve vysazování dřevin, ale i v tom, aby tvořily park, jehož komponenty budou respektovat určitý vizuální a estetický koncept. To se týká i sochy KHB, kterou neošetřované dřeviny již dávno vizuálně zakryly.

Okrašlovací spolek v intencích své péče o okrašlování nejen fyzické, ale i duchovní, podporuje realizaci příslušných úprav v duchu původního vizuálního konceptu autorů sochy a okolí. Cílem je navrátit KHB symbolicky jeho místo v parku a reálně i v životě společnosti.

Vizuální koncept autorů sochy KHB a okolí je přitom zcela respektován studií zahradního a krajinářského architekta Zdeňka Sendlera, kterou vypracoval na žádost města Havlíčkův Brod na téma budoucího rozvoje parku Budoucnost. Z hlediska Okrašlovacího spolku je velmi důležité, že – třeba na rozdíl od revitalizace Smetanova náměstí – tato studie má ústřední myšlenku: přechod od městského parku k lesoparku.

Přednáška architekta Sendlera na téma možné budoucí podoby parku Budoucnost byla velmi přínosná, živá a jasná. Jeho studie je jistě v mnoha ohledech pro mnohé nezvyklá, možná budí i rozpaky až nesouhlas. Právě proto bylo důležité, že architekt Sendler přijel znovu osobně svou studii okomentovat a odpovědět na otázky.

Veřejná rozprava o budoucnosti parku Budoucnost byla dobrou příležitostí pěstovat umění diskuse, naslouchání a argumentace. Vznikl zde prostor i pro živou a kultivovanou komunikaci aktivních občanů a představitelů města.

Demokracie totiž nespočívá v diktátu většin, ale ani v diktátu menšin, nýbrž v civilizovaném způsobu výměny názorů a řešení přirozených sporů. Protože jde o Budoucnost.

 

28.10.2012 Místo, kde se scházíme

přidáno: 28. 10. 2012 8:17, autor: Jan Štrobl   [ Aktualizováno 30. 10. 2012 14:09 uživatelem Jiří Vízek ]




3.11.2012 - "BUDOUCNOST PARKU BUDOUCNOST"

přidáno: 26. 9. 2012 6:03, autor: Jiří Vízek   [ aktualizováno 26. 9. 2012 6:10 ]

Další setkání veřejnosti s odborníky na téma: "BUDOUCNOST PARKU BUDOUCNOST" k aktuálně probíhajícím úpravám se uskuteční v sobotu 3. listopadu 2012 na Rubešově nám. (bývalá ZŠ Rubešova-přízemí sál AZ Centra) od 14,00 hod. za účasti mj. arch.Zdeňka Sendlera (autor prověřovací studie úprav parku). Do diskuse byli přizvání též zástupci města, aby bylo možno na místgě reagovat na dotazy a připomínky. Prověřovací studii naleznete na našich webových stránkách www.budoucnost-hb.cz (Park Budoucnost-Studie úprav). Těšíme se na Vaší účast.  

26.9.2012 - Okrašlovací spolek Budoucnost podporuje projekt Sociálních služeb města HB "ZAHRADA ANEB ZASAĎTE STROM PRO SVÉ BLÍZKÉ"

přidáno: 26. 9. 2012 5:59, autor: Jiří Vízek   [ aktualizováno 26. 9. 2012 6:17 ]

Cílem projektu je zkvalitnění života uživatelů sociálních služeb v Domově pro seniory, Reynkova i pro občany města, kteří ji budou moci využívat. Projekt je zaměřen na zahradní úpravy okolí domova pro seniory, který je umístěn v panelákové zástavbě sídliště Výšina. Zahradu ozdobí stromy, kvetoucí keře a květiny. Do projektu se může zapojit každý občan, rodina či skupina, kteří mohou přispět na konkrétní strom či keř. Ten pak bude označen cedulkou se jménem dárce.
Kontakt: Sociální služby města Havlíčkova Brodu, Reynkova 3643, 580 03 Havlíčkův Brod, tel.: 569 433 757, mobil: 728 462 989, e-mail: kufrova@ssmhb.cz

19.8.2012 Historický posudek na sochu Karla Havlíčka

přidáno: 19. 8. 2012 1:52, autor: Jan Štrobl   [ Aktualizováno 30. 10. 2012 14:06 uživatelem Jiří Vízek ]


Publikováno se svolením autora.








23.6.2012 Když je ruka páně otevřena...

přidáno: 23. 6. 2012 1:46, autor: Redakce Budoucnost   [ Aktualizováno 30. 10. 2012 14:08 uživatelem Jiří Vízek ]

Snad jedině těmito slovy, je možno omlouvat nehospodárnost a korupci při zadávání obecních a státních zakázek. Ani naše město Havlíčkovo není ušetřeno. Na málo využité autobusové nádraží  (terminál) se již takřka zapomnělo. Jenomže další temné zákoutí politické kuchyně se z nenadání objevilo. Opravené (revitalizované) náměstí se vařilo také v hodně špinavých kastrolech i když celková investice činila asi 80 000 000 korun.

Cenovou bramboračku zařízení a doplňků (mobiliáře) již občan ochutnává. Lavičky z exotického dřeva (lišty už praskají), stojany na kola, odpadkové koše, podivné a rezaté plechové krabice na výšku, prý stély. (Stéla je  kamenný, nebo dřevěný památník postavený na obětišti, či náhrobku) A – tak – dále, za doplňky město zaplatilo tolik, jako si odnášel v krabici středočeský hejtman Rath.7 000 000 korun českých. Mě již dříve zaujal kiosek. To ještě občani města nevěděli, jak byl drahý!


U barokního morového sloupu z roku 1725 se objevil zvláštní útvar. Něco jako boxerský ring s ocelovým trezorem uprostřed. Byl předmětem mého obdivu a údivu. Loňského léta se jen na okamžik zaskvěl v plné kráse, osazen stoly a ověnčen slunečníky. Hledal se nájemce. Kritiku na paskvil, radní Honzárek odrazil slovy: „Odborníky velmi dobře hodnocený stánek na občerstvení reprezentuje architekturu v kvalitním prostředí, která má být na historickém náměstí zastoupena. Později: „Dejme tomu čas, aby se prokázala jeho životaschopnost, nebo ne. Diskuzi o jeho odstranění je možno zahájit později.“ Poté architektonický skvost zmizel.


Po roce se, jaksi, cena provalila. Stoly a slunečníky po 8 kusech za 414 825,60 Kč. Kiosek (trezor) stál 433 629,60 a terasa (boxerský ring) za 216 935,70 korun českých.  Celkem:1 065 390,90 korun českých.(Zdroj MF Dnes)  Před více než týdnem se stánek na občerstvení objevil v Plovárenské ulici u veřejného hřiště. Terasa je opršelá, lana ztrouchnivělá a ocelový kiosek se šrámy. Hold, když je ruka páně (Evropské peníze) otevřena…

Karel Stýblo

Příspěvek byl převzat z blogu deník.cz se souhlasem autora.



26.5.2012 - Demolice bytovky na Smetanově náměstí

přidáno: 26. 5. 2012 7:08, autor: Redakce Budoucnost   [ Aktualizováno 4. 6. 2012 7:45 uživatelem Jiří Vízek ]

V sekci Smetanovo náměstí - Foto si můžete prohlédnout nově zařazenou fotogalerii o bourání bytovky na Smetanově náměstí. Fotografie nebyly dosud nikde publikovány.

1-10 of 17