Známé přísloví, není ho třeba ani dokončit. Písně už jsou obehrané, autoři natolik zprofanovaní, že by naopak oni měli platit nám občanům. Autorské právo politicky laděných tvůrců je už dávno promlčeno, mediální novinářští zpěváčci dávno za zenitem popularity. Tohle platí zrovna tak ve vesnických sálech jako v Národním divadle, v místních novinách jako v celostátním deníku. Nechci se cíleně pouštět do kritiky, media byla závislá vždy. Někdy na diktátu diktatury, jindy na diktátu peněz. Propagandu úspěchu jsme si už dokonale zažili a potom se těšili. Mimo jiné i na svobodu tisku. K téhle úvaze mě přivedl častý pohled do našich místních novin Havlíčkobrodské listy. Nemám nic proti suchým informacím o záměrech i akcích ve městě, však vadí mně vypreparované úspěchy. Jako příklad použiji zrekonstruované náměstí. Když už by se občan smířil s kontroverzními návrhy a touto architektonicky složitou věcí, objeví se na ploše před morovým sloupem jakýsi boxerský ring. Na něm, něco jako mohutný pancéřovaný trezor, který kolemjdoucím připomíná veřejné záchodky. Nikoliv, s tolik diskutovaného objektu se stal kiosek. A v posledním čísle Havlíčkobrodských listů se občan dozví: „Odborníky velmi dobře hodnocený stánek na občerstvení reprezentuje architekturu v kvalitním prostředí, která má podle nich (odborníků) právo být na historickém náměstí zastoupena.“  Karel Stýblo |