Rozprava o budoucnosti - příspěvky

"BUDOUCNOST PARKU BUDOUCNOST"

přidáno: 26. 9. 2012 5:36, autor: Jiří Vízek

Další setkání veřejnosti s odborníky na téma: "BUDOUCNOST PARKU BUDOUCNOST" k aktuálně probíhajícím úpravám se uskuteční v sobotu 3. listopadu 2012 na Rubešově nám. (bývalá ZŠ Rubešova-přízemí sál AZ Centra) od 14,00 hod. za účasti mj. arch.Zdeňka Sendlera (autor prověřovací studie úprav parku). Do diskuse byli přizvání též zástupci města, aby bylo možno na místgě reagovat na dotazy a připomínky. Prověřovací studii naleznete na našich webových stránkách www.budoucnost-hb.cz (Park Budoucnost-Studie úprav). Těšíme se na Vaší účast.  

VEŘEJNÁ ROZPRAVA O BUDOUCNOSTI MĚSTA HAVLÍČKŮV BROD

přidáno: 28. 4. 2012 23:27, autor: Jan Štrobl   [ Aktualizováno 28. 4. 2012 23:43 uživatelem Redakce Budoucnost ]

(Havlíčkův Brod, Stará radnice, 12. 11. 2011)

„Zajímám se o budoucnost, protože v ní hodlám strávit zbytek života“

(Charles Spencer Chaplin; z přednášky Martina Stáry)


Petr MIČOLA: Malá exkurze ke kořenům veřejné zeleně

Základní podmínky vzniku veřejné zeleně byly dány jednak zrušením nevolnictví (1781 – lidé se mohli začít volně pohybovat krajinou), Velkou francouzskou revolucí (1789 – krok k občanství), zrušením roboty (1848 – příliv venkovského obyvatelstva do měst) a zrušením cechovního systému (1859 – krok ke kapitalismu).

Růst měst znamenal především bourání hradeb kvůli rozvoji průmyslu, infrastruktury, bydlení a inženýrských sítí. Stávající zeleně v městech rapidně ubývalo a koncept městské zeleně vůbec neexistoval.

Největšími kritiky tohoto způsobu rozvoje měst byli utopičtí socialisté Claude Henri Saint-Simon (vědec, zdůrazňoval pozitivní vliv zeleně a krajiny vůbec na člověka), Robert Owen (podnikatel, staral se o kvalitní život svých dělníků) a Charles Fourier (zdůrazňoval škodlivost koncentrace průmyslu na lidský organismus).

I jejich přispěním se města začala zakládat a rozvíjet organizovaněji. Jedním způsobem byl prodej části městských pozemků, za jehož výtěžek byla na jiné části městských pozemků založena veřejná zeleň. V jiných městech byly tyto změny realizovány na základě návrhů architektů v rámci mnohem rozsáhlejších koncepcí urbanistického rozvoje.

Veřejné parky od 18. století vznikaly zpřístupňováním soukromých zahrad, poté přímo soukromou výstavbou parků cíleně určených pro veřejnost, až poté v 19. století již výstavbou z veřejných prostředků. Poté se veřejná zeleň významně promítá i do výstavby dělnických kolonií (zahradních měst).

Druhým významným prvkem druhé poloviny 19. století je vzrůst zájmu občana o město právě z hlediska veřejné zeleně. Vznikají Okrašlovací spolky, s tušenou protirakouskou skrytou intencí. Zalesňovací a okrašlovací spolek pro Prahu za 40 let vysadil milión stromů a keřů, Okrašlovací spolek pro Brno za stejnou dobu dokonce dva milióny. V roce 1904 vzniká Svaz českých spolků okrašlovacích v království českém se sídlem v Praze, z nějž se s v roce 1918 stává Svaz československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze. V roce 1933 sdružoval 361 spolků.

Autorova interaktivní prezentace

Petr Mičola


.Zdeněk FALÁTEK: Havlíčkovo náměstí. Smetanovo náměstí. Sázava.

Havlíčkovo náměstí – snaha o krásné, čisté, ideální řešení (jen stěny domů, dlažba, kašna, morový sloup). Vzniklý prostor je však pustý a prázdný, pouze oživený nevzrostlými stromy. Pódium a kiosek působí provizorně: sice prostor zaplňují, ale rušivě. Pozoruhodné je obklopení morového sloupu texty KHB. Na náměstí není místo, kde by bylo možno posedět a pokochat se nejznámějším pohledem (od radnice, přes morový sloup, směrem na kostel).

Teoretické řešení à la Falátek by spočívalo jednak v zachování původní zeleně, doplněné navíc dalším zeleným segmentem v rohu, sevřeném oběma radnicemi. Ten by byl věnován KHB.

Smetanovo náměstí je významný městský prostor, který by měl působit kontrastně k náměstí Havlíčkovu. Mělo by tvořit větší zelenou plochu. Smetanovo náměstí má komplikované vazby na své okolí, zejména k náměstí Havlíčkovu a dále směrem k Sázavě. Současná podoba Smetanova náměstí postrádá koncepci, není ohraničené (neuzavřené konce, absence kvalitního mobiliáře či drobné architektury). Doporučení – bezpodmínečně nejprve hledat ideu náměstí (nabízí se hudba). Od toho teprve odvodit zadání architektonické soutěže.

Co se vlastního řešení à la Falátek týče, náměstí by uzavřel na horním konci veřejně prospěšnou stavbou, ve spodní části by bylo pódium (varianta: letní kino), mezitím zeleň, seniorské hřiště a vodní plochy. Doplňující motiv: střed Evropy.

Sázava – město je od řeky jakoby odvráceno. Břehy Sázavy skýtají krásné prostředí, mají nadále velký potenciál. Problematický je vztah město – řeka, který je zatížen frekventovanou dopravou.

Dalším námětem je napojení parku Budoucnost na řeku Sázavu, kde v současnosti není žádné napojení. Nábřeží je dobře ve středu započato několika domy, ale pak se v této linii nepokračovalo.

Velmi rušivým momentem jinak potenciálně velmi zajímavých břehů Sázavy je plechová ohrada firmy Hartmann-Rico.

Návrhy à la Falátek by se týkaly propojení a rozšíření komunikací podél Sázavy, doplnění pěších lávek, využití nábřežní části zjevně nevyužívaného areálu firmy Harmann-Rico, „zelené“ propojení Sázavy s parkem Budoucnost, dostavba fronty domů na nábřeží – a samozřejmě vyřešení přetíženosti města dopravou.

Autorova interaktivní galerie:


Zdeněk Falátek


Martin STÁRA: Město, řeka, čas na čaj

Pět témat k rozvoji města.

Rekonstrukci náměstí pokládá přes mnoho sporných detailů za zdařilou.

Regionální uzel je potenciální rozvojové ekonomicko-politické téma.

Město pro pěší. Má cca 2,5 km v průměru, pěší vzdálenosti jsou dostupné do 15 minut.

Hranice města, kde končí a začíná krajina. V současnosti jsou dobře patrné.

Město v krajině – dobrá pozice, velký potenciál parku Budoucnost.

Řeka.

Město na řece. Sázava je relativně dlouhá a je pravidelně osázená městy. Řeka ve městě. Měla by se zapojit do organismu města – nejen vodní hladinou, ale celým rizikovým záplavovým prostorem. Ten není zcela využit, přestože má velký potenciál. Jako se mluví o obytné krajině, bylo by vhodné v tomto kontextu přemýšlet o Sázavě jako o „obytné řece“.

Řešení à la Stára – „korálky na niti“. Nikoliv jednoduché banální řešení, ale mnoho pečlivých dílčích, na sebe navazujících. Jednoduché, drobné zásahy, s respektem k přírodě.

Čas na čaj.

„Vize bez akce je jako snění za bílého dne. Akce bez vize je noční můrou.“ (japonské přísloví)

Lidé, zabývající se čajovou kulturou, by rádi uskutečnili „čajový minifestival“. Dobrým prostorem by byl břeh Sázavy u jezu. Vznikla by velmi drobná architektura k prezentaci čajového obřadu. V kontextu by mohla být i japonská továrna a mongolská menšina. Na závěr by byl domek vydražen v aukci, peníze by šly na dobročinné účely.

Cílem akce je zabydlet prostory dosud nevyužité.


Autorova přednáška


Lubor HERZÁN: O funkci městského architekta

Existence funkce městského architekta je zcela na vůli zastupitelstva. Existuje však bonmot, že „městský architekt je hromosvodem politického pnutí v zastupitelstvu“. Řečník nemluví jen tak z větru: městského architekta v Třebíči dělal v letech 1990 až 1999, pak den ze dne skončil a vrátil se až po deseti letech, do zcela odlišné situace. Jeho příspěvek vychází právě z porovnání těchto dvou období.

Hypotetický příklad. Máme řadu prvorepublikových dvoupodlaždních domků se sedlovými střechami. Mezi nimi je proluka. Na té chce někdo postavit vkusný dům ve tvaru jehlanu na špičku obráceného, podpíraného trpaslíky. Nebude-li mít stavební úřad odvahu rozhodnout jinak, než čistě formálně, pak – při dodržení stavební čáry, výšky zástavby a určeného funkčního využití území – tam ten dům vznikne. Město nemá žádné jiné „páky“ tomu zabránit. A právě zde je ta parketa, kde by měl nastoupit městský architekt, přestože nemá žádné výkonné pravomoci, vyplývající ze zákona. Působí však jako poradní orgán pro stavební úřad, což znamená, že jeho stanovisko může stavební úřad využít ve svém rozhodování.

Architekt Herzán měl mnoho sporů s žadateli o výstavbu, nebyly však takového vyhraněného rázu, jako uvedený hypotetický příklad. V naprosté většině případů byl schopen vyargumentovat své stanovisko tak, že se stavebníkem došlo nakonec ke shodě. Bylo to však i z toho důvodu, že stanoviska městského architekta nebyla maximalistická, ale realistická.

Jednou z rolí městského architekta je tedy vyjadřování se k záležitostem, které zpracovává stavební úřad. Již v prvním období, kdy zastával tuto funkci, došlo k dohodě o „totálním odbyrokratizování“ jejich vztahu, a tak byl získán čas na kvalitnější posouzení připomínkované agendy.

Další činností třebíčského městského architekta bylo stanovování regulativů pro výstavbu.

Architekt Herzán považuje za svou téměř klíčovou aktivitu poradenský servis pro občany města ve fázi ještě před zahájením jakéhokoliv správního řízení. Občané mohli přijít konzultovat svůj ideový záměr, aniž by měli cokoliv na papíře (tedy dříve, než vynaložili jakékoliv prostředky na pořízení dokumentace). Tato (bezplatná!) služba byla občany velmi oceňována – dokonce až tak, že za architektem Herzánem lidé chodili na neformální konzultace i v době, kdy tuto funkci oficiálně nevykonával.

Další funkcí městského architekta bylo vypracovávat stanoviska k majetkovým transakcím města. Byl členem majetkové komise s hlasem poradním, a vyjadřoval se k projednávaným záměrům z hlediska dlouhodobého rozvoje města.

Město Třebíč si vytvořilo grantový systém na ochranu památek, což byla věc, která se velmi osvědčila. Majitelé památkově chráněných objektů mají s jejich údržbou zvýšené náklady a tak město vytvořilo systém, jak jim v tomto ohledu pomoci. (Podrobnosti jsou k nalezení na webových stránkách města Třebíč.)

To ovšem byla jedna, ta příjemnější stránka komplexního přístupu města. Druhou je starost o to, aby všechny činnosti v chráněných zónách vyhověly stavebnímu a památkovému zákonu. Proto město vytvořilo jakýsi manuál, kde byly povinnosti dané zákonem převedeny do obecně srozumitelné mluvy. Současně manuál vyjmenovával příklady stavebních úprav, o nichž je zcela bezpředmětné v památkové zóně uvažovat, natož pak o nich chtít jednat.

Po roce 1999, kdy architekt Herzán přestal vykonávat funkci městského architekta, začal se věnovat památkám UNESCO. Tuto náplň mu nikdo neredukoval, ale před třemi roky mu k tomu opět přibyla agenda městského architekta. Z tohoto důvodu nastavil spolupráci se stavebním úřadem tak, že s ním konzultují pouze sporné věci. Pokud jde o odbor územního plánování, doplňuje jejich především procedurální činnost pohledem čistě urbanistickým.

V diskusi pak architekt Herzán poreferoval o konferenci s názvem „Legislativní překážky vzniku kvalitního obytného prostředí“, která se odehrála počátkem listopadu 2001 v Brně. Pořadatelem bylo Centrum kvality bydlení (www.cekb.cz) ve spolupráci s fakultou architektury. Zmínil například příspěvek architekta Petra Hlaváčka s provokativním názvem „Předpisu navzdory, aneb pozitivní domácí příklady“, v němž zaznělo, že při dodržení všech existujících předpisů je téměř vyloučeno, aby vzniklo kvalitní obytné prostředí.


Daniel ZISS: Menší ošklivý bratr (Smetanovo náměstí)

Při poslední návštěvě Havlíčkova Brodu si Ziss nafotil Smetanovo náměstí a fotografie rozeslal asi 20 přátelům. Byl mezi nimi architekt, památkář, psycholog, důchodce, lékař. Zeptal se jich: „Co vidíte na fotografii?“ Ani jeden z nich nepoužil ve své odpovědi slovo náměstí.


Nedefinovanost onoho prostoru je vlastně podle Zisse jeho charakteristikou. Není jasný vztah mezi paneláky a starou zástavbou, mezi jeho horní a dolní částí, mezi ním a starým náměstím.


K návrhu revitalizace tohoto prostoru (řečník se výslovně vyhýbal termínu „náměstí“) od architekta Buriana se pro nepřítomnost autora příliš nešířil, ale pokládá ho za dobrý. Tedy v daných intencích, které upřesnil bonmotem, užívaným ve vysokoškolském prostředí. Podle něj jsou architekti rozdělováni na „hasiče“ a na „básníky“. Architekt Burian tedy zřetelně cosi zachraňuje a hasí, na báseň nemá pomyšlení (a zřejmě asi ani nebylo takové zadání). Řeší dílčí problémy a dělá to způsobem rozumným. Ziss však postrádá řešení celkové koncepce prostoru a jeho zařazení do města.


Návrh revitalizace Smetanova náměstí od Martina Stáry podrobil Ziss kritice. Přítomný autor se ohradil, že jde o projekt „čistě akademický“, nicméně Ziss kritizoval tento „projekt luftwaffe“, neboť je založen na předpokladu, že se daný prostor „zbombarduje“ a pak se vystaví znovu – tentokrát ještě ke všemu v historizující podobě.


Na druhou stranu Ziss ocenil, že Stárův projekt má to, co mnoho současných českých projektů nemá: ví, co chce, říká to přesně, je razantní a nekompromisní. Jako akademický projekt tedy zaslouží uznání.


Zissova teze (přednesená potichu, neboť přiznal, že o Havlíčkově Brodě zase tolik neví), je následující: Město si zaslouží druhý velký otevřený prostor. Takový, na němž by se – ilustrativně řečeno – odehrávaly akce (s malým „a“), zatímco na onom hlavním prostoru by se odehrávaly Akce (s velkým „A“).


Tím naznačil ústřední problém, který vypozoroval, co se středu města týče. Není možno definovat charakter otevřeného prostoru č. 2, když není definován charakter otevřeného prostoru č. 1.

A závěrem doporučil, aby občané aktivním obýváním těchto veřejných prostorů pomohli určit jejich charakter, nenechat tuto záležitost k byrokratickému vyřízení.


(A kvůli tomu také byla celá Rozprava o budoucnosti města Havlíčkův Brod pořádána.)


Město, řeka a čas na čaj - Martin Stára

přidáno: 26. 4. 2012 14:00, autor: Redakce Budoucnost   [ aktualizováno 26. 4. 2012 14:01 ]

Martin Stára


Revitalizace středu města Havlíčkův Brod - Martin Stára

přidáno: 26. 4. 2012 13:59, autor: Redakce Budoucnost

Martin Stára


Havlíčkovo náměstí, Smetanovo náměstí, Sázava - Zdeněk Falátek

přidáno: 26. 4. 2012 13:56, autor: Redakce Budoucnost

Zdeněk Falátek


Exkurze ke kořenům městské zeleně - Petr Mičola

přidáno: 26. 4. 2012 13:53, autor: Redakce Budoucnost

Petr Mičola


NĚKOLIK POZNÁMEK K VEŘEJNÝM ROZPRAVÁM O NÁMĚSTÍ

přidáno: 24. 8. 2011 3:59, autor: Redakce Budoucnost   [ aktualizováno 28. 4. 2012 23:50 ]

Okrašlovací spolek Budoucnost uspořádal dvě veřejné rozpravy o budoucí podobě Smetanova náměstí. První se konala 14. června t.r. v klubu Oko a svoji studii představil architekt Martin Stára. Druhá se konala 27. června t.r., taktéž v klubu Oko. Architekt Aleš Burian, autor současné podoby Havlíčkova náměstí, představil svůj návrh. Poměrně nečekaně se architekt Burian objevil zanedlouho znovu, tentokrát to bylo 5. července t.r., na Staré radnici, spolu s architektem Davidem Vávrou. Tématem byla ukončená rekonstrukce Havlíčkova náměstí, úvahy o budoucí podobě Smetanova náměstí, a vposledku i obecné rozprava o architektuře, doprovázená jedním dílem televizního pořadu „Šumné stopy“, věnovaným architektovi Bedřichu Feuersteinovi. Tato třetí akce byla pořádána radním Liborem Honzárkem.

 

SMETANOVO NÁMĚSTÍ NA STAROBYLÝ ZPŮSOB

Motivem studie architekta Stáry je návrat k původním půdorysům prostoru Smetanova náměstí, ještě před asanací této staré části města. Vychází z původního členění prostoru, daného dvěma ulicemi, vedoucími po spádu, a souvisle zastavěným prostorem uprostřed mezi nimi.

V návaznosti na to studie obsahuje návrat k původnímu stavu i v prostoru tří věžových domů (což by předpokládalo jejich demolici). Historizujícím způsobem upravuje celý prostor až k řece.

Ve Stárově návrhu by tedy ústředním motivem byla výstavba uprostřed stávajícího Smetanova náměstí, v podstatě rozbití tohoto velkého prostoru, podle původního půdorysu. Vestavěný objekt by podle architektovy představy mohl koncentrovat všechny městské úřady a stát se budovou tzv. „superúřadu“.

Zajímavost tohoto projektu spočívá v evokaci původního členění staré městské části, která oživuje logiku vývoje původní historické části města. Tento pohled pomáhá rozbít zavedené stereotypy vidění města, zejména pro generaci, která již starou podobu tohoto prostoru zná pouze z fotografií.

Architekt Stára svoji studii pokládá za jakési cvičení, bez naděje na realizaci – už jenom z prostých majetko-právních důvodů. Velkou překážku při jakýchkoliv úvahách o realizaci tohoto typu projektu by však představovala likvidace zeleně, na níž si obyvatelé zvykli. Tato problematika je po odzelenění Havlíčkova náměstí ještě mnohem citlivější.

Současně lze vznést námitku proti funkci „superúřadu“ v samém centru města, protože takováto budova v odpoledních a večerních hodinách nežije. Odvádění obytných prostor z center měst je přitom tendencí, která je již drahnou dobu na ústupu. Úvahy, jdoucí Stárou naznačeným směrem, by proto bylo potřeba v tomto bodě radikálně pozměnit.

Stárova studie každopádně přispěla k otevření diskuse o Smetanově náměstí – nebo spíše parku? – tím, že představila alternativní pohled na tento prostor. Stárova práce je pravém smyslu slova studií, nikoliv konkurenčním projektem. Právě tím však přispěla, jak doufáme, k opuštění stereotypních náhledů na řešení této historické části města.

Prezentace architekta Stáry


 SMETANOVO NÁMĚSTÍ Z POHLEDU POSTUPNÝCH ÚPRAV

Studie architekta Buriana je oproti radikálnímu přístupu Stárovu téměř bez ambicí, proto i mnohem reálnější. Ačkoliv ani ona nedefinuje důvody, pro něž by se mělo k revitalizaci Smetanova náměstí vlastně přistoupit, nastiňuje několik v podstatě nijak radikálních úprav (z hlediska viditelných výsledných změn). V dolní a v horní části náměstí počítá s výstavbou podzemních parkovišť, v prostřední části se zachováním zeleně, doplněné drobným mobiliářem. V horní části pak počítá s odstraněním panelového domu, bránícího průhledu Havlíčkovou uličkou.

Pro vzniklý prostor v horní části náměstí navrhuje stavbu jakési Reduty, víceúčelové stavby pro kulturní účely (snad variantně doplněnou i několika byty). Kolem této stavby probíhala živá diskuse, neboť padaly námitky, zda byla provedena studie, která by prokázal potřebnost vzniku takovéhoto zařízení. Záhy se však zjistilo, že diskuse je poměrně bezpředmětná, neboť – podle vyjádření architekta Buriana – návrh „Reduty“ vnikl jako „úkol z pilnosti“, aniž by bylo zastavění tohoto prostoru městem požadováno. S všeobecným souhlasem se pak setkalo páně architektovo doporučení, vycházející z reality, totiž, že na stavbu nebude mít město prostředky. Architekt Burian vyjádřil své jednoznačné mínění, že by si město tuto jedinečně umístěnou parcelu mělo nechat nezastavěnou, a to nikoliv pouze z důvodu odložené výstavby, ale přímo jako rezervu pro budoucí generace. Kdoví, kdy a k čemu se to jednou bude hodit, řekl zhruba architekt Burian, a město tu parcelu jednou jako když najde.

V návrhu architekta Buriana se počítá s jednosměrným zprůjezdněním komunikace směrem od pošty k finančnímu úřadu a Aleji. Předpokládaný provoz není velký, nicméně by mohl odlehčit přetížené dopravní situaci ve městě. Studie však v tomto bodě není nijak dogmatická: budoucí řešení je v rukách města.

Dalším důrazně diskutovaným bodem byla možná nástavba na obchodech, lemujících náměstí. Obyvatelé těsně přilehlých panelových domů (zejména z nižších pater) vyjádřili zásadní nesouhlas s takovým řešením. Opět bylo řečeno, že jde o jeden z možných návrhů úprav, neboť z akademicky architektonického hlediska by prostoru náměstí prospělo, kdyby bylo výškově lépe definované, a nikoliv zvyšující se (do strany) jen pozvolna (nejdřív obchody, s odstupem paneláky). Avšak ani tato úprava není dogmatem, přičemž v případě její realizace se zdá být dostatečnou podmínka, že by obyvatelům z nižších pater byly nejprve nabídnuty byty ve vyšších patrech, jakmile se uvolní, nebo bydlení jinde – s tím, že spodní patra by pak byla určena k nebytovým účelům.

Bylo zajímavé slyšet architekta Buriana, který tak nekompromisně obhajoval odstranění zeleně z Havlíčkova náměstí, jak konstruktivně přistupoval k zachování zeleně na náměstí Smetanově, když už si na ní obyvatelé zvykli a požadují ji. To nás přivádí k myšlence, zda by obyvatelé v budoucnu spíše na tomto prostranství – připusťme, že třeba v rozporu se všemi akademickými poučkami – nechtěli spíše „Smetanův park“, opravdu jen vzdáleně podobná varianta takového maličkého Central parku z Manhattanu v New Yorku, když už podle dogmatického myšlení některých architektů má být náměstí bez zeleně. Lepší než odzelenit náměstí by tudíž bylo přejmenovat ho na park.

 

EVERGREEN: HAVLÍČKOVO NÁMĚSTÍ

Architekt Vávra působil dojmem, že přijel obhajovat „kamennou podobu“ Havlíčkova náměstí. Byl takto zřetelně nasměrován, aniž by však byl pečlivě připraven. Příjemné proto bylo, že architekt Burian byl ke svému dílu kritičtější, než nadšením planoucí Vávra. K všeobecnému, byť trochu smutnému veselí architekt Burian připustil, že i on sám již zakopl o ony hojně kritizované „kameny úrazu“ (jak je lapidárně nazval zastupitel Jiří Čáslavský), ohraničující místa k parkování. Na přímý dotaz po jejich osudu radní Honzárek sdělil, že věc – včetně finančního krytí – je v současné době v řešení.

Oba přítomní architekti, byť obhajovali občerstvovací „Honzárkův“ kiosek jako prvek moderní architektury, přípustný na náměstí, který má jinak historizující ráz, připustili, že paraplata uprostřed náměstí opravdu nejsou tím nejkrásnějším, co by bylo na náměstí ke spatření.

 

NÁMITKY

Logika připomínek je jednoduchá, avšak páni architekti na ně nereagovali. Šlo o toto:

Historizující „revitalizace“ náměstí je procesem, obráceným do minulosti, který evokuje podobu náměstí, která však byla dána potřebami oné doby. Zatímco se tedy naši předkové při úpravách náměstí řídili tím, co potřebují v současnosti a zřejmě přihlíželi i k tomu, co by se jim mohlo hodit v budoucnosti, my se obracíme do minulosti, aniž bychom se zajímali o to, jaké jsou současné a budoucí potřeby občanů tohoto města.

Kamenné náměstí, lidově též „apelplac“, postrádá blahodárnost mnoha funkcí, jež přináší zeleň: je prašnější, hlučnější, rozpálenější, sušší, má méně stínu. To je důvodem, proč neplní svoji společenskou funkci: na tomto náměstí není nic, co by bylo podobno „korálovému útesu“ v moři, co by lákalo, zachycovalo a rozhojňovalo pestrost života. To je též v centru argumentace některých zarputilých obhájců původní podoby havlíčkobrodského náměstí, které mělo kromě holé části trhové i část zelenou (která mohla být pěkná, kdyby podle informací od zaměstnanců technických služeb města neměli pokyn poslední dva roky před rekonstrukcí náměstí zeleň neudržovat – aby pak bylo snadno argumentovat, že byla přerostlá a nevzhledná, aniž by si vedení města uvědomilo, že takto haní samo sebe).

Radnice nyní vidí, že se záměr „revitalizovat“ střed města zdařil pouze na papíře. Revitalizované náměstí je chváleno v jakýchsi akademických statích, ale ve skutečnosti na něm téměř nikdo nepobývá. Architekt Vávra svým nekritickým přístupem zjevně utrpěl újmu na své pověsti. Bylo vidět mnoho rozpačitých pohledů od lidí, kteří přišli s velkým zájmem a ve velkém počtu na jeho přednášku, nesmírně pozorně shlédli dokument o architektovi Bedřichovi Feuersteinovi, ale co se týče názoru na Havlíčkovo náměstí, architekt Vávra přesvědčil pouze těch několik již přesvědčených. Nekritická profesionální loajalita čněla z jeho přístupu jako sláma z bot.

 

BYLO TO K NĚČEMU?

Je nasnadě konstatovat, že činnost Okrašlovacího spolku Budoucnost má smysl. K výslovnému překvapení radního Honzárka není spolek orientován apriori proti radnici. Je slibné, že svůj údiv radní Honzárek prezentoval veřejně, s dost neuvěřitelnou douškou (vzhledem k jeho předchozím domněnkám), že „snad do Okrašlovacího spolku vstoupí“. Náznak je to pěkný, ale netřeba spěchat, i když radní Honzárek je znám svou jakousi rtuťovitostí, která se některým konzervativněji založeným spoluobčanům jeví být až jakousi nestálostí. Nicméně ani radnímu Honzárkovi, ani nikomu jinému není Okrašlovací spolek do budoucna uzavřen!

Zhruba popsané tři veřejné rozpravy dosáhly dozajista více, než by kdokoliv čekal. Účast byla překvapivě hojná. Diskutovalo se až do překřikování, což je jistě mnohem lepší, než mrazivé ticho. Dobrý vklad do budoucna! Demokracie není pro přecitlivělé. Demokracie je způsob, jak si vyříkat věcí tváří v tvář. Někdy drsně, ale na férovku: to je hodnota ze všech největší. Každý je sám za sebe, všichni vědí, kde kdo stojí. Žádné zákulisní podrazy. Znamenaly-li ty tři večery alespoň malý pokrok tímto směrem, můžeme vývoj společenského života v Havlíčkově Brodě vidět jako znamenitý.

 

CO DÁLE?

Bude potřeba trochu zafixovat do veřejného povědomí jakousi metodologii veřejné debaty. Nemělo by se propříště začínat jednotlivými detaily, které evidentně nejvíce pálí tu toho, jindy onoho. Počátek by měl být logický: vymezení předmětu debaty. Proč se bavíme o revitalizaci určitého prostoru? Co nám na něm vadí? Jsou navrhovaná opatření finančně adekvátní, nebo je celý projekt jen záminkou pro utrácení veřejných prostředků?

Je třeba se naučit zodpovědnému přemýšlení, jako občané města. Nepotřebují jiné městské části nějaké investice naléhavěji? Jaké je pořadí důležitosti? Jaká jsou kritéria pro stanovování tohoto pořadí? Jak odstranit volebně zabarvené vlivy?

Dojdeme-li pak k nějakému konkrétnímu prostoru, budeme již vědět, proč a konkrétně čím se zabýváme. Jaké jsou postupy dobrého hospodáře? Jaké jsou krátkodobé a dlouhodobé dopady investice? Jaká jsou alternativní řešení? Jaké jsou jejich výhody, kde jsou jejich slabiny?

Při výběru a realizaci projektů je pak klíčovou otázka funkčnosti a reálných potřeb veřejnosti. Ta by měla být nejen seznámena, ale i přesvědčena o tom, že se věci ubírají správným směrem. A ne zaskočena (jako třeba kioskem), s apelem na „trpělivost“, aby se vyznění projektu „dal čas“, aby si na to lidé mohli zvyknout (s podvědomým podtextem, že i na šibenici se dá zvyknout?).

 

OKRAŠLOVACÍ PODZIM

Okrašlovací spolek chystá malé podzimní architektonické kolokvium. Nebude zaměřeno přímo a jen na jedno či obě náměstí. Mělo by sloužit jakémusi vizuálnímu cvičení, aby se vidění obyvatel města zbavilo stereotypů a aby začali pohlížet na svůj životní prostor zčerstva a jinak. Pozveme přátele (neboť nikdo jiný nám jen za cesťák nepřijede, nota bene aby ještě přednášel) a budeme se těšit z jejich poznámek, které učiní na konto našeho města. A nemusí být jen pochvalné, týkající se potenciálu města. Možná ještě důležitější by byly poznámky, kde jsou jaké slabiny, čeho se vyvarovat, co by se v budoucnu nemuselo vyplatit.

Okrašlovací spolek veřejně přiznává, že s touto činností nemá sebemenší zkušenosti, že vše koná poprvé a usilovně pátrá, jak by mohl důstojně navázat na nadšení a kreativitu svých okrašlovacích předchůdců. Všechny akce jsou proto prováděny z čirého nadšení, a v podstatě bez viditelného důvodu. S o to větší však radostí. A byli bychom rádi, kdyby se nám ji podařilo předat dál a sdílet a s pomocí pozemskou i nadpozemskou třeba trochu i rozmnožit.

 

V Havlíčkově Brodě 14. srpna 2011

Jan Schneider

předseda

Okrašlovací spolek Budoucnost, o.s.

Havlíčkův Brod

1-7 of 7