4.11.2012 - ABY NA HAVLÍČKA BYLO KRÁSNĚ VIDĚT

Datum přidání: Oct 31, 2012 1:15:19 PM

Okrašlovací spolek Budoucnost v rámci svého navazování na činnost původního Okrašlovacího spolku (1886-1919) uspořádal 3. listopadu 2012 veřejnou rozpravu o budoucnosti parku Budoucnost.

V jejím úvodu nejprve vyhlásil výsledky soutěže o Cenu Františka Drašnera, do níž bylo přihlášeno pět prací z oboru regionální historie. Letos cenu získal Petr Tvrdý ml. za studii „Počátky československé normalizace na příkladu redaktorů Cesty Vysočiny Miroslava Menšíka a Slavomíra Bárty“ (bude zveřejněna ve sborníku Havlíčkobrodsko). Čestným uznáním pak byly oceněny ostatní práce (ty budou dostupné na webové stránce http://www.budoucnost-hb.cz/).

Čestné uznání bylo mimo soutěž uděleno též Michalu Kampovi, historikovi Okresního muzea, za jeho historický posudek „Původní záměry autorů sochy Karla Havlíčka v Havlíčkově Brodě a jejich porovnání se současným stavem“. Tato práce (viz http://www.budoucnost-hb.cz/) totiž významně předznamenala charakter následné veřejné rozpravy o parku.

Starost o zeleň nespočívá pouze ve vysazování dřevin, ale i v tom, aby tvořily park, jehož komponenty budou respektovat určitý vizuální a estetický koncept. To se týká i sochy KHB, kterou neošetřované dřeviny již dávno vizuálně zakryly.

Okrašlovací spolek v intencích své péče o okrašlování nejen fyzické, ale i duchovní, podporuje realizaci příslušných úprav v duchu původního vizuálního konceptu autorů sochy a okolí. Cílem je navrátit KHB symbolicky jeho místo v parku a reálně i v životě společnosti.

Vizuální koncept autorů sochy KHB a okolí je přitom zcela respektován studií zahradního a krajinářského architekta Zdeňka Sendlera, kterou vypracoval na žádost města Havlíčkův Brod na téma budoucího rozvoje parku Budoucnost. Z hlediska Okrašlovacího spolku je velmi důležité, že – třeba na rozdíl od revitalizace Smetanova náměstí – tato studie má ústřední myšlenku: přechod od městského parku k lesoparku.

Přednáška architekta Sendlera na téma možné budoucí podoby parku Budoucnost byla velmi přínosná, živá a jasná. Jeho studie je jistě v mnoha ohledech pro mnohé nezvyklá, možná budí i rozpaky až nesouhlas. Právě proto bylo důležité, že architekt Sendler přijel znovu osobně svou studii okomentovat a odpovědět na otázky.

Veřejná rozprava o budoucnosti parku Budoucnost byla dobrou příležitostí pěstovat umění diskuse, naslouchání a argumentace. Vznikl zde prostor i pro živou a kultivovanou komunikaci aktivních občanů a představitelů města.

Demokracie totiž nespočívá v diktátu většin, ale ani v diktátu menšin, nýbrž v civilizovaném způsobu výměny názorů a řešení přirozených sporů. Protože jde o Budoucnost.