Česká a rakouská měna - díl 3.

Datum přidání: Jun 03, 2011 4:48:12 PM

Jméno autora většiny textu: Ing. Jiří Hána, Ph.D.

Zdroj: www.sweb.cz/numismatic

Jestliže dosavadní popis ukazoval vpravdě kontinuální proces znehodnocování mince ve středověku, tak kombinace dopadů třicetileté války a zištnosti určitých osob vedla přímo k velkému státnímu b a n k r o t u monarchie r. 1623. Přes příliv amerického stříbra se v habsburských zemích projevoval nedostatek oběživa, jenž byl při započetí válečných operací umocněn nutností vyplácet ohromné množství mincí jako žold. Již čeští stavové pociťovali krajní nedostatek mincovního kovu a řešili jej konfiskacemi stříbrných pokladů svých nepřátel (s konfiskacemi se tedy nezačalo až po r. 1621).

Na stejný problém narazil r. 1621 správce Čech Karel z Lichtenštejna a přizval si jako společníka pražského „dvorského žida“ Jakuba Baševiho. Ten organizoval nákup mincovního pagamentu v celých Čechách. Na jaře r. 1621 dodával do pražské mincovny 2 tis. hřiven (asi 500 kg) stříbra měsíčně, a to za cenu vyšší než dolovaného stříbra z Kutné Hory. Původ tohoto stříbra si nebudeme idealizovat - šlo vesměs o válečné krádeže. Ale i to bylo málo, a proto v červenci r. 1621 navrhl Lichtenštejn Vídni snížit obsah zrna v minci ke zvýšení rozsahu produkce. Zištnost tohoto návrhu je zřejmá - na znehodnocování mince mohl vydělat jen ten, kdo chtěl nakupovat statky z konfiskací a musel prodělat ten, kdo byl nucen prodávat. Ve druhé fázi se ale musel mezi poškozené zařadit i sám císař, když jeho komora začala prodávat zabavené statky, což návrh pochopitelně neuváděl.

Ferdinand II., 1619 - 1637 (mince kiprová) — tolar (150 krejcar) 1622, Praha

V lednu r. 1622 byla s dvorskou komorou podepsána smlouva, v níž bylo konsorcium pražského kupce Hanse de Witte a spol. nadáno těmito právy: monopol na výkup pagamentu a ražbu mince v Čechách na Moravě a v Dolních Rakousích předkupní právo na odkup vytěženého stříbra. Z 1 hřivny se razily mince v hodnotě 79 zlatých (na jaře r. 1621 jen za 46 zlatých). Členy konsorcia bylo 15 lidí, z toho jenom dva na skutečnou práci - de Witte a Baševi. 13 lidí, včetně Valdštejna, akci "politicky" krylo. Např. kníže Lichtenštejn dostával za jednu investovanou hřivnu 569 zlatých, přičemž nejvyšší (nikoli průměrná) nákupní cena byla 85 zlatých. Konsorcium dalo za necelé 2 roky do oběhu 42 mil. zlatých. Jeho zisk je neodhadnutelný. Nedodržovalo totiž ani tu nehoráznou výši devalvace, již jsme uvedli. Nu a za zisk pak členové konsorcia kupovali statky. Ražba znehodnocených mincí byla zastavena až při vyhasínání konfiskací. Celá akce musela zákonitě skončit bankrotem - císařským patentem ze 14.12. 1623 bylo nařízeno snížení nominální hodnoty jednotlivých mincí o 87-92 % (tzv. velká kalada), což zruinovalo jednak dlužníky a jednak majitele velkých hotovostí, jimiž byli menší zlodějové bez politických konexí.

Podle pamětí známého Mikuláše Dačického se za starý stříbrný tolar dávalo před válkou 70 krejcarů, v r. 1623 již 560 až 700 krejcarů, za zlatý dukát před válkou 105 krejcarů a v průběhu r. 1623 1050 až 1120 krejcarů (připomeňme, že podle mincovního řádu z r. 1561 se 1 zlatník se rovnal 60 krejcarům). V českých zemích kromě toho ve značné míře obíhaly groše míšeňské, přičemž ve 2. polovině 16. stol. se 1 tolar rovnal 70 krejcarům, což byla přesně 1 míšeňská kopa. Lehká kopa míšeňská o 60 míšeňských groších (2 kopy míšeňské čili 2 tolary se rovnaly 1 kopě českých grošů) se podobně jako luterství rozšířila v 16. stol. ze Saska a zatlačila kopu českou, na kterou se však počítalo, ačkoli české groše se již nerazily. Český groš byl vlastně 1 tříkrejcar. Od počátku 17. stol. se ustálil poměr 1 zlatého rýnského ke kopě míšeňské jako 6 : 7 (60 krejcarů za 70 míšeňských). Tolar se počítal za 90 krejcarů, čili za 30 českých grošů. Kupní síla zlatníku byla podle Pekaře v polovině 16. stol. asi 210-220 Kč 20. let 20. stol., v polovině 17. stol. již jen 120 Kč (kopy míšeňské tedy 140 Kč), v době Karla VI. asi 110 Kč, r.1739 již jen 100 Kč. Pro úplnost již na tomto místě dodejme, že koncem 18. stol. to bylo asi 80 Kč, r. 1853 asi 20 Kč a před 1. svět. válkou měla 1 rakousko-uherská koruna kupní sílu 10 korun stabilizované čs. měny 20. let. Podobně i jiný vynikající český historik K. Krofta uvádí, že platil-li poddaný jako rentu na konci doby předbělohorské tolik grošů českých, jako ve století XIV., měla suma jím placená jen asi čtvrtinu nebo pětinu své původní hodnoty, poněvadž o tolik klesla kupní síla grošů. Neustálé znehodnocování peněz prospívalo poddaným a škodilo vrchnostem. Páni si však toho byli záhy vědomi. Již Štítný na to trpce naříkal: „Kdo by to mohl brzy shodnúti, co jest zlúpeno pánův i vladyk i všech, kdo berú úroky penězi, od toho místa, jakž byl dobrý groš zaražen za krále Václava Druhého, pak Janův horší a Karlův opět horší, tak že kdož měl kopu dříve, nyní půldruhé maje, ač (=sotva) má tolik stříbra.“

Ferdinand II., 1619 - 1637 (Mince dobrého zrna) — 1/2 tolar 1624, Jáchymov

Ferdinand II., 1619 - 1637 — 10 dukát 1636, Praha

Slezské evangelické stavy, 1633 - 1635 — 3 krejcar 1634, Vratislav

Ferdinand II., 1619 - 1637 — 2 dukát 1637, Kremnica

Ferdinand III., 1637 - 1657 — tolar 1645, Vratislav

Leopold I., 1657 - 1705 — tolar 1670, Vídeň

Měnové poměry a státní finance se po skončení třicetileté války nepodařilo zcela stabilizovat, takže se na počátku 90. let 17. stol. muselo přistoupit ještě k tzv. "malé kaladě", jež znamenala mincovní devalvaci o 25 %. Byl to pokus o řešení dopadů velkých výdajů na turecké a francouzské války, selská povstání a rozmařilost (okázale "barokní") císařského dvora. Při této devalvaci se komorní orgány pokoušely znehodnocení mincí zatajit, stejně tak učinily již r. 1659, kdy se tajně snížil obsah stříbra v tolaru o 1 kvintlík.

Leopold I., 1657 - 1705 — 1/2 tolar 1699, Kremnica

Josef I., 1705 - 1711 — tolar 1706, Vídeň

Karel VI., 1711 - 1740 — tolar 1716, Praha

Karel VI., 1711 - 1740 — tolar 1727, Praha-Scharff.Tento typ bez zn. mincmistra a s nápisem na hraně byl ražen ve velmiomezeném počtu v závěru roku 1727, Janovský uvádí pouze sbírkuNárodního muzea v Praze.

Karel VI., 1711 - 1740 — 2 tolar

Marie Terezie, 1740 - 1780 — tolar 1742, Kremnica