Spolek chce pečovat o zeleň i duše lidí

Datum přidání: Jun 01, 2011 5:29:36 AM

Havlíčkův Brod - skupina nadšenců se pokouší rozproudit diskusi o budoucí podobě města, inspiraci mají dodat místní obyvatelé i pozvaní architekti.

Historický pohled na Havlíčkův Brod

Autor: Archiv

„Řeknu vám takovou podivnou věc: Jak se to přihodí, že se člověk stane předsedou okrašlovacího spolku,“ rozléhá se malým kinosálem havlíčkobrodské střední a vyšší zdravotnické školy hlas Jana Schneidera, předsedy nedávno založeného Okrašlovacího spolku Budoucnost. Jak vypráví dále, v tomto případě za všechno může nikoliv žena, ale pamětní deska. Konkrétně nenápadná pamětní deska v havlíčkobrodském parku u rybníka Rantejch.

„Všiml jsem si, že je na ní napsáno něco o okrašlovacím spolku Budoucnost. Líbilo se mi to, proto jsem se o něj začal zajímat. V té době jsem zrovna vedl spor s některými svými přáteli o novou podobu havlíčkobrodského náměstí, které se mně osobně nelíbí, protože mi připomíná kasárenský dvůr,“ popisuje Schneider přítomným studentům, jak se zrodil nápad obnovit v Havlíčkově Brodě po 91 letech okrašlovací spolek, který tam existoval již od roku 1886 a jehož členové se zasloužili o vznik rozlehlého městského parku.

Teď by se slušelo prozradit, proč jsme zrovna v prostorách brodské zdravotnické školy a proč publikum prezentace spolku tvoří výhradně její studenti a jejich pedagogický doprovod. „Rozhodli jsme se vás vyprovokovat, abyste se v rámci svých školních programů pokusili zpracovat témata z regionální historie. Chceme, aby se lidé více zajímali o svou minulost, ale i o svou budoucnost,“ pokračuje předseda.

Vyhlásili soutěž

Dodává, že práce zaslané do spolkem vyhlášené soutěže O cenu Františka Drašnera, jejíž uzávěrka je 15. září, by měly nejen prohloubit poznání místní historie, ale hlavně motivovat mladou generaci, aby se více zajímala o historii svého města. „Víte třeba, proč byla psychiatrická léčebna založena právě v Havlíčkově Brodě?“ podporuje Schneider zvídavost studentů. Veselé chichotání naznačuje, že nějaká ta teorie by se určitěnašla. „Říkáte, že tady bylo nejvíc cvoků?“ usmívá se. Inspiraci pro své práce mohou studenti čerpat i z následujícího promítání historických fotografií Havlíčkova Brodu z bohatého archivu místopředsedy spolku Františka Štibora. Kromě starých snímků, mezi nimiž zaujmou fotografie čerstvě vysázených zákoutí parku Budoucnost nebo zaniklá podoba Smetanova náměstí, se na plátně objevují také návrhy nového architektonického řešení dalších míst v Havlíčkově Brodě.

„Co to je?“ zašumí publikem, když se na plátně zjeví altán v podobě šedé kostky. Podobný údiv vzbudí návrh dřevěných mol na rybníku Hastrman. Prastaré šatny brodských hokejistů, což nebylo nic jiného než dřevěná budka na kůlech u brodského rybníku Hastrman, zase vzbuzují pobavené úsměvy. Doprezentováno. Kolik studentů uslyší na výzvu několika nadšenců, kteří se rozhodli spolupodílet se na osudu města, které jim přirostlo k srdci, to je zatím velká neznámá. Co dalšího kromě čerstvě vyhlášené studentské soutěže připravuje obnovený brodský spolek, prozradil jeho předseda Jan Schneider.

Nový okrašlovací spolek Budoucnost jste založili 10. 10. 2010, tedy ve stejný den, kdy v roce 1919 zanikl ten původní. Kdy vůbec vznikla myšlenka navázat na jeho činnost?

Založení spolku jsme museli kvůli tomuto datu spíš urychlit. Mluvit jsme o něm začali v létě a pak jsme zjistili, že toto je takové pěkné datum, proto jsme nakonec začali 10. 10. 2010 v 10 hodin a 10 minut. Druhým základním datem původního spolku je 9. květen 1886, kdy byl založený. Dohodli jsme se proto, že pokud náš okrašlovací spolek někdy zrušíme, uděláme to naopak (smích). Toto datum vychází na brodské trhy řemesel, chceme proto koordinovat svou aktivitu s trhy v parku. V neděli 8. května v poledne bude v Šupichově altánku hrát námi pozvaný devítičlenný Originální pražský synkopický orchestr, který se specializuje na akustický americký jazz z 20. a 30. let. V podstatě ho na světě nikdo nehraje tak dobře jako oni. A navíc je to hudba z doby, kdy původní okrašlovací spolek zanikl. O přestávce tohoto koncertu chceme naproti altánku zasadit spolkový strom, vybrali jsme lípu. Postupně chceme za pomoci našich členů a sponzorů dosázet jednak alej od Havlíčkovy sochy k altánku a pak také bývalou alej, která na ni kolmo navazovala směrem nahoru až ke kalvárii a nyní je velmi poničená. Také bychom se chtěli podílet na údržbě parku. Nezvládneme toho moc, protože je nás málo. Nechceme si dávat větší cíle, než jaké zvládneme.

Kolik členů má nyní okrašlovací spolek Budoucnost?

Nyní nás je necelých třicet. Nemáme ale důvod dělat masovou základnu, spíše jde o to, jaký tento spolek bude mít ohlas mezi sympatizanty a případnými sponzory. Zatím jsme jen místní, ale nikde není řečeno, že se k nám nemůže přidat někdo, kdo tu přímo nebydlí, třeba rodáci. Kdo chce, přijde. Většinou se to ale týká lidí, kteří zde žijí a mají k tomuto městu nějaký

vztah. Původní spolek měl čtrnáct zakládajících členů a desítky řádných členů.

Bylo členství v tomto původním spolku prestižní záležitostí?

To právě nevím, to mě na něm také zajímá, pátrám po tom už od minulého roku. Rádi bychom, kdyby se tohoto tématu v rámci vyhlášené soutěže chytil nějaký student. Tehdy tu spolků bylo víc, ale jak si stál tento spolek, zatím nevíme. Známe jeho zakladatele, což byly zajímavé osobnosti. Členství v něm asi bylo spíše prestižní, ale nevíme nakolik. Z této oblasti by nás zajímala dvě témata – sociální postavení tohoto spolku a jeho činnost. Obě témata stojí za zpracování a z pohledu spolku jsou klíčová.

Kde vzal původní spolek prostředky na vysázení desetitisíců stromů

a keřů a vůbec vybudování brodského městského parku Budoucnost? Financovali to všelijak. Například udávali dluhopisy a pak je dlouhé roky spláceli. Když potřebovali rychle peníze, vypomohli si i touto metodou. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že tam probíhaly celkem zajímavé částky, protože v jednom z prvních roků své činnosti vysadili přes sedm tisíc dřevin – keřů i stromů. Ale nakoupili jich o dvacet tisíc víc a udělali si

školku. Zřejmě to bylo laciné, proto nakoupili malé stromky a pak je vysazovali dále. Dokonce v parku zaměstnávali dva hlídače.

Dnes už si obyvatelé Brodu asi jen stěží dovedou představit, jak mohl vypadat čerstvě založený park, a to, že nevznikl sám od sebe...

Právě, nám jde trošku o to evokovat tu dobu, ten způsob přemýšlení. Oni se prostě sešli a pojali určitou ideu. Pak měli hodně práce, třeba i s rekultivací rybníků. Dochovaly se fotky ohledně rybníka Hajdovce, na kterých jsou pánové ve vestičkách a s lopatami. Byla to taková brigáda na úrovni. Dále dělali třeba meliorace a chodníčky. Sami pohnuli kostrou, odborné práce pak zaplatili.

Máte v plánu pozvat do Havlíčkova Brodu architekty, aby se pokusili navrhnout, jakým způsobem by se dal vylepšit vzhled města. Můžete o tom prozradit více?

Po dohodě s městem chceme udělat veřejnou debatu o revitalizaci Smetanova náměstí. Chceme se seznámit s projektem a začít o něm mluvit. V brzké době do Brodu pozveme pár vytipovaných architektů, aby si to tu prohlédli a do podzimu popřemýšleli, jaká by mohla být myšlenka budoucího vývoje města, jaká jsou jeho slabá a silná místa. Nikoliv třeba jen v rámci volebního období, ale takřka přesgeneračně. To je to, co nikdo nedělá, protože se plánuje jen na dobu dohlédnutelnou. My se chceme podívat také trochu za horizont, co by se s tímto městem dalo dělat. Může z toho vzniknout zásobárna idejí třeba pro územní plán. Chceme udělat prostor, kde by vznikaly nápady, a ty potom nabídnout městu. Kolem desátého října chceme vyhlásit a předat ceny Františka Drašnera, tuto událost chceme doplnit koncertem nejspíše vážné hudby a pak by promluvili pozvaní architekti. Jde o to popustit uzdu fantazii. Když mi třeba přijede kamarád z Hradce, dívá se na Brod úplně jinýma očima. Myslíme si, že když sem přijedou lidé, kteří to tu nemají nakoukané, něco zajímavého je napadne spíš než nás, kteří tudy chodíme celý život.

Myslíte si, že by se Havlíčkův Brod mohl ve výsledku dočkat nějakých odvážných změn, nebo jste spíše pro tradičnější pojetí případných úprav?

V tomto ohledu jsem dost konzervativní. I tradiční nástroje a nápady mohou dávat překvapivě nové, pěkné a čerstvé zážitky. Nemyslím si, že takové změny musí za každou cenu šokovat. Dokonce bych řekl, že jsem velmi obezřetný k takovým šokujícím přístupům. V estetice jsem příznivcem malinkých reynkovských grafik, které mají na několika čtverečních centimetrech akumulovanou neuvěřitelnou energii.

Jak si představujete budoucí vztahy vašeho spolku s brodskou radnicí?

Nejsem konformní vůči městu, ale nezajímají mě ani laciné konflikty. Musím říci, že to vypadá, že nás město vzalo na vědomí a že bychom mohli tento prostor obohatit něčím jiným než nějakými spory a hádkami.

V prezentaci o vašem spolku jste se zmínil i o péči o duševní rozvoj Broďanů…

Duševní okrašlování. Okrašlovací spolek – to mě na té ceduli prostě zaujalo. Byla to moc příjemná, trošku provokující asociace. Nevím, jestli se nám povede doslova okrašlovat, jestli to, co pokládáme za krásné, je opravdu krásné. Ale je to dobrá výzva. Doba se mění. Jestliže oni okrašlovali zazeleňováním, my se chceme podílet nejen na údržbě a rozvoji parku, ale spíše na jeho sociálním začlenění, aby se stal více využívaným, aby do něj lidé chodili častěji. Pokud budou obyvatelé města více chodit do parku, myslím si, že je to také pozitivně ovlivní.

Chceme okrašlovat duševně i fyzicky, protože si myslíme, že v dnešní době je duševní krášlení to nejpotřebnější. Tato doba je materialisticky zmasírovaná a lidé jsou frustrovaní a agresivní. Mám pocit, že někteří lidé už mají dost komerce. Pořád se opakuje jen má dáti a dal. Já se nikoho neptám, co bude chtít za pomoc, nic také nenabízím. Jen se ptám, jestli někdo chce něco udělat a lidé na to slyší. Když se s tím ztotožní, mají dobrý pocit a nepotřebují peníze. Myslím si, že je to takový celkem pěkný duch střední Evropy, ne taková ta vypjatá honba za ziskem, která nám není vlastní. Život má i mnoho jiných dimenzí.

AUTOR: Zuzana Klementová